J. Dobrovský, J. Jungmann, Fakturu Palacký, P.J. Šafařík, J. Kollár, F.L. Čelakovský
Klasicismus
- z lat. classicus = vynikající, vzorový
- umělecký směr v Evropě 17. a 18. století
- vznikla ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (Král Slunce)
- z Evropy se tento směr rozšířil například na východ Ruska nebo až za oceán, do Ameriky
Základní rysy klasicismu
- navazuje na odkaz antiky
- existují pevně stanovená estetická pravidla a předpisy – například klasicistní architektura podléhala přísným normám, kde nebyl prostor pro fantazii umělce, stavby byly monumentální, chladné, převládala symetričnost (obdobná pravidla byla uplatňována i v literatuře)
- racionalismus – základním znakem je rozumové poznání (můžeme si připomenout slavnou větu francouzského filozofa René Descartese „myslím, tedy jsem“)
- jako další faktor se objevuje cit – ale vždy je poměřován s dalšími atributy (s povinností, pocitem vlastní vinny…)
- měřítkem krásy je pravda a rozumovost
- rozumová kázeň a střídmost (na rozdíl od barokní vášnivosti a mystiky)
- podřízenost soukromých zájmů zájmům veřejnosti – tužby jedince musí ustoupit před společenskými normami (klasicistní umělci nespatřovali ve člověku jedince, ale hleděli na jeho vztah ke společnosti)
Empír
- z lat. empire = císařství
- vrcholná forma klasicismu
- jedná se o sloh, který se uplatňoval zejména za Napoleonova císařství, tedy na počátku 19. století (kolébkou tohoto směru byla tedy opět Francie)
Vztah mezi klasicismem a empírem
- v podstatě se jedná o míru uplatnění antického dědictví (nakolik se umělecké dílo podřizovalo antickým vzorům)
- vzorem pro klasicistní architekty byla především antika helénského období, v počátcích klasicismu se antika projevovala nejprve v podobě tzv. barokního klasicismu (budova z vnějšku připomínala barokní stavbu a antiku prozrazovala jen některými rysy)
- později se odkaz antiky začal projevovat naplno a my hovoříme o empíru (inspirace antikou byla natolik patrná, že některé empírové stavby jsou vizuální kopií staveb ze Středomoří)
Od baroka k preromantismu
- pravou klasicistní literaturou se rozumí především tvorba 17.století (v každé zemi však probíhal odlišný vývoj, soustředíme se tedy hlavně na Francii, kde klasicismus vznikl)
- o 18. století mluvíme jako o století „osvícenců“ (osvícenství však nadále splývá s klasicismem), jeho konec je již však ovlivněn preromantismem
Umění klasicismu
- architektura – především ve Francii se stavěly památníky a monumentální stavby – Panteon, Vítězný oblouk, Braniborská brána v Berlíně
- sochařství – Antonio Canova
- malířství – Jacques Louis David – obraz Únos sabinek
Jean Dominique Intres – obraz Turecká lázeň
- hudba – W.M. Mozart, Beethoven
Klasicistní literatura ve Francii
- dokonalost klasicistní literatury měla zajišťovat pevně stanovená estetická pravidla – právě proto byla respektována Aristotelova zásada tří jednot (tento pojem je již zažitý, ale v některých publikacích se uvádí, že Aristoteles mluví jen o dvou zásadách – času a děje, zásada jednoty místa byla doplněna právě až v klasicismu):
a) jednota času – příběh by se měl odehrávat
pokud možno během 24 hodin
b)jednota děje – měla být sledována jedna
základní příběhová linie
c)jednota místa – příběh má být spjat s jedním místem
- racionální zaměření literární tvorby má za následek, že dominují takové žánry, v nichž složka rozumová převažuje nad složkou emocionální
- literatura je rozdělena na tzv. vysokou (převažují óda, epos a tragédie)
nízkou (převažují komedie, bajky a satira)
- klasicistní tragédie byly veršované, převládaly v nich dlouhé monology a typickým
veršem byl alexandrín (dvanáctislabičný verš se stálou rozlukou po 6. slabice) – u nás
se překládá jako jambický verš
- pravidla klasicistní literatury zformoval Nicolas Boileru ve svém díle Pravidla klasicistní poezie
- dílo se stalo jakýmsi kánonem klasicistní literatury celé Evropy
- přestože se s klasicistními tendencemi setkáváme v mnoha zemích, francouzská literatura se zpravidla stala jakýmsi modelem estetického ideálu, jenž byl respektován
Literatura vysoká
- rozumová složka převažuje nad citovou
Pierre Corneille
- francouzský dramatik
- je tvůrcem moderní tragédie
Dílo: - v jeho tragédiích je často řešen konflikt povinnosti a osobního citu, kde celkem logicky musí cit ustoupit
- jeho hrdinové nejsou v zajetí svých vášní, jejich chování musí vykazovat racionální rysy, navíc ve shodě se společenskými normami
Cid – nejslavnější tragédie tohoto autora, je veršovaná, námět čerpá ze španělského rytířského tematického okruhu
Don Rodrigo miluje Ximénu, schyluje se k sňatku.Ximénin otec však urazí Rodrigova otce a tak jeho syn mstí pohaněnou čest a v souboji Simonina otce zabíjí.Xiména, ačkoliv nadále Rodriga miluje, žádá po králi hlavu svého milého.Přesně v souladu s pravidly cti.Král však raději posílá Rodriga bojovat v jeho službách a ten nakonec vybojuje důležité vítězství nad Maury.Zároveň získává přídomek Cid.Nakonec král rozhodne, že Cid i Xiména mohou být sezdáni, protože Rodrigo odčinil svou vinu svou udatností.
Lhář, Horatius
Jean Racine
- tvůrce psychologické tragédie
- navazuje na Euripida
- jeho tvorbu vystihuje citace jednoho z jeho současníků – „Corneille popisuje osoby takové, jaké by měly být.Racine takové, jaké jsou.“
Dílo: - zpracovával antické náměty, ale prostřednictvím starověkých postav předkládal psychické pochody jeho současníků
- zobrazoval ničivou vášeň, která zničí nejen ty, kteří jí podlehnou, ale i všechny lidi jim blízké
Faidra – vzorové klasicistní drama, ve své době však nebylo dobře přijato, v církevních kruzích navíc vyvolalo pohoršení
Tématem tragédie je erotická vášeň Faidry, druhé manželky krále Thésea, k nevlastnímu synovi Hippolytovi.Ten však její city neopětuje.Když Faidra zjistí, že Hippolyt miluje mladičkou Aricii, zmítána žárlivostí nařkne Hippolyta před králem Théseem ze zapovězené lásky k ní samé.Théseus této lži uvěří a svolává na svého syna pomstu bohů – Hippolytus nakonec umírá.Faidra je však sžírána výčitkami svědomí a nakonec řekne královi pravdu.Sama končí svůj život sebevraždou.
Ifigenie v Aulidě, Britannicus
Literatura nízká
- díky přísným, ale dodržovaným pravidlům v klasicistním dramatu byly životní realitě daleko bližší žánry tzv. nízké literatury (především komedie)
- komedie se zaměřuje na nižší vrstvy, tématem je zesměšňování lidské vlastnosti nebo společenské třídy
- nedodržuje se zásada tří jednot
Moliér (Jean-Baptiste Poquelin)
- byl to syn zámožného měšťana (i proto si zvolil svou přezdívku, aby nedělal svému otci hanbu, protože v tehdejší společnosti bylo herectvím velmi opovrhováno)
- přes 13 let působil u různých hereckých kočovných společností nejen jako herec, ale i jako spisovatel frašek a komedií
- Tezenas – malé Moliérovo divadlo ve stodole
- poté co se vrátil do Paříže, stal se oblíbencem Ludvíka XIV. a jeho společnost je přejmenována na Královskou divadelní společnost
- byl těžce nemocný – TBC – zemřel na jevišti při představení Zdravý, nemocný
Dílo: - psal především komedie – kritika špatných lidských vlastností (lakomství- Lakomec, pokrytectví- Tartuffe)
- vycházel z odkazu antických komedií a z italské komedie dell’arte (viz.dále)
- jeho postavy natolik odpovídaly realitě tehdejší francouzské společnosti, že si vysloužil mnohé negativní reakce a církev ho dokonce proklela
Lakomec – nejslavnější Moliérova hra, byla inspirována Plautovým Zlatým hrncem
- děj ve čtenářském deníku
Tartuffe (neboli Podvodník) – přestože má veselý ráz, jedná se o téměř realistické zachycení úlisného a pokryteckého člověka
- děj ve čtenářském deníku
Zdravý nemocný, Don Juan, Skapinova šibalství, Misantrop, Směšné preciózky
Jean de La Fontaine
- autor mnoha bajek – Bajky – soubor 12 knih bajek, výstižné alegorické zobrazení skutečnosti, zvířata, jež mají lidské vlastnosti, dokládají všechny nešvary a zvrácenosti tehdejší společnosti
Klasicistní literatura v Itálii
- v Itálii vzniká protipól tragédie – Commedia dell’arte – zrodil se již v 16.století, fraškovité hry, které čerpají z divadelního prostředí, jsou hrány kočovnými společnostmi, zpočátku hrubé až vulgární, nemají pevnou dějovou stavbu, jen přibližný scénář
- postavy jsou ustálené – Panteon (bohatý obchodník), Harlekýn (sluha), Kolombína (služka)
- –
Carlo Goldoni
- čerpal z toho zázemí - zakladatel italské národní veselohry
- je autorem téměř 200 komedií, jež čerpají z commedie dell’arte, povýšil ji literární úroveň
- herec se musel vzdát improvizační volnosti – role byly charakterově rozepsány
- uvádí na scénu postavy z lidových vrstev - sympatizuje nimi
Dílo:Poprask na laguně, Sluha dvou pánů, Hrubiáni
Osvícenství
- osvícenci věřili, že společnost lze změnit dodržováním rozumových zásad, přirozený a osvícený rozum = osvícenství
- filozofický a ideologický směr, který vznikl v 18.století ve Francii a v Anglii
- oproti klasicismu je více spjat s rozvojem přírodních věd a průmyslu – nicméně je třeba si pamatovat, že v oblasti umělecké se stále pohybujeme v době klasicismu (dá se říct, že určitá fáze klasicismu byla vyplněna osvícenským hnutím)
Základní rysy osvícenství
- je jednoznačně zaměřeno proti absolutistickému řádu, proti církvi
- vyznává kult rozumu – racionalismus – víra v rozum je spojena s vírou v pokrok (osvícenci byli optimisté)
- důraz se klade na pravdivé poznání světa – příčinou zla je nevědomost
- rovnoprávnost všech občanů
- přestože bylo osvícenství zaměřeno především proti feudalismu a absolutismu, jeho mnohé myšlenky nalezly podporu i u některých absolutistických vládců = osvícenský absolutismus, např. Josef II.
Francouzská literatura v období osvícenství
- v osvícenské literatuře se prolínají dvě estetické tendence – starší fáze (ovlivněna klasicismem) - zdůrazňuje se racionalistický prvek, mladší fáze (ovlivněna preromantismem) – zdůrazňuje se individuálnost lidského citu
Osvícenská literatura ovlivněná klasicismem
Charles Louis de Montesquieu
- osvícenský spisovatel, historik a filozof
Dílo: Duch zákonů – vysvětluje vznik zákonů a státních zřízení, dílo je namířeno proti despotismu
Perské listy – kniha vypráví o Peršanu Uzbekovi a jeho příteli, kteří podniknou cestu do Evropy za vzděláním.Své dojmy sdělují v dopisech a z Uzbeka se postupně stává „osvícenský myslitel“.K ženám ve svém harému však zachovává vztah orientálního despoty.Kniha končí sebevraždou Roxany, která se vzbouří proti zotročení.
Francois Marie Arouet (Voltaire)
- největší osobností osvícenství, představitel kritického racionalismu
- ve svých dílech se postavil proti fanatismu, církvi a absolutistické monarchii – díky své schopnosti nekompromisně útočit proti jakémukoliv projevu nesvobody byl často ve vězení
- část života strávil v Anglii a Berlíně, ke konci života žil na panství na hranicích Švýcarska a Francie
- udržuje korespondenci s významnými evropskými osobnostmi
- jeho ostatky byly po Revoluci převezeny do Pantheonu
Dílo:- ve svém déle upřednostňoval zvláštní literární útvar – filozofickou povídku (duchaplné a ironické texty, jež se zabývaly všemi problémy té doby)
Candide neboli Optimismus – vrcholný francouzský osvícenský román
- příběh morálně čistého mladíka Candide slouží k rozvíjení úvah o nekritickém optimismu, mladík se střetává s pravým světem plným hlouposti a násilí, ale svůj optimismus neztrácí
Panna – posměšný epos, paroduje náboženský mýtus panenství národní hrdinky Johanky z Arku
Prosťáček – příběh prostého člověka, jehož selský rozum je dáván do protikladu s předsudky a fanatismem
Zavra, Brutus
Encyklopedie jako nejvýznamnější dílo osvícenské literatury
- neochvějná víra v rozum a pravdivé poznání – tyto atributy osvícenství vedly k vydání Encyklopedie
- jednalo se o rozsáhlý projekt, jehož duchovními otci byli Diderot a d’Alembert
- encyklopedie obsahovala obsáhlý soubor znalostí z vědy, techniky a umění a vedla své čtenáře k hledání pravdy ve vědě a historii nikoliv v Bibli
- celý projekt se tedy setkal s celou řadou negativních reakcí – jezuité prohlásili encyklopedisty za nebezpečnou sektu
- vyšlo celkem 17 svazků textu a 11 svazků ilustrací
- dílo bylo výjimečné především proto, že šlo o vůbec první zpopularizování vědy a techniky
- tohoto projektu se účastnilo obrovské množství autorů (178)
Denis Diderot
- francouzský filozof, vědec a spisovatel
- za svého života byl považován především za encyklopedistu, teprve po jeho smrti bylo doceněno jeho dílo filozofické a spisovatelské
Dílo: Jeptiška – je psaný formou dopisů, kritika klášterů, které nutí člověka žít v rozporu se svou přirozeností
Román je autobiografií fiktivní hrdinky Zuzany, která se v dopisech markýzi de Croismare svěřuje s životními osudy a pocity.Jako nemanželské dítě byla nucena stát se jeptiškou.V klášteře je vystavena své sadistické představené a v dalším je svědkem zešílení a smrti lesbické představené.Nakonec z kláštera prchá.
Jakub fatalista – vyprávění o osudech sluhy Jakuba a jeho pána během zdánlivě bezcílného putování.To vytváří rámec pro rozmanité příběhy, filozofické diskuse či autorovy úvahy.
Pierre Beaumarchais
- představitel tzv. měšťanské komedie (klasicistní normy svazovaly dramatickou tvorbu a ta těžko vyjadřovala nové myšlenky, vzniklo měšťanské drama, které se zaměřovalo na každodenní problematiku, většinou v komediální formě)
- byl synem hodináře
- věnoval se i ekonomice a financím
Dílo:Lazebník sevillský – později zhudebněno Rossinim
Fišarova svatba – zhudebněno Mozartem
Osvícenská literatura ovlivněna preromantismem
- jiný název je také sentimentalismus
- jedná se o široký proud různých tendencí druhé poloviny 18. století, který představuje přechod mezi klasicismem a romantismem
- v podstatě jde o překonání racionalistického myšlení klasicismu a pronikání prvků citovosti a fantastičnosti do literární tvorby (odklon od racionalismu k hlubokému prožívání citů)
- obliba přírody a tajuplných míst, svět, neporušený lidskou civilizací
Jean Jacques Rousseau
- francouzský spisovatel a filozof
- narodil se v Ženevě, ale utekl do Francie
- žil s pradlenou Terezou Levaseurovou a měl s ní 5 dětí (všechny ale skončily v nalezinci)
- studoval hudbu – chtěl vyniknout jako skladatel
- své životní peripetie zakončil v Paříži, kde stižen stihomamem, umírá
Dílo: Některé jeho názory:
- příčinou nerovnosti mezi lidmi je majetek – člověk se narodí dobrý, ale civilizace ho zkazí
- hlásá návrat k neporušené přírodě – přirozený, civilizací nezkažený život
- tvrdil, že rozvoj vědy a techniky nepříznivě působí na život člověka
Emil čili o výchově – pedagogický román, pojednává o vývoji člověka od narození až do dospělosti, člověk se rodí bez dědičného hříchu, nenese v sobě žádné špatnosti, ty jsou způsobeny špatnou výchovou, klade důraz na čistotu citu (ne rozumu), kniha byla ihned po vydání veřejně odsouzena a autor musel utéct do Švýcarska
Nová Heloisa – vrcholné dílo evropského preromantismu, jedná se o román v dopisech, formou intimní korespondence sledujeme příběh učitele a dívky Julie, jimž není dovoleno se vzít (kvůli nešlechtickému původu učitele).Učitel se vydává na cestu kolem světa, aby se po návratu vrátil k Julii na pozvání jejího manžela (který byl o vztahu pravdivě informován).Učitel překonává pokušení z Juliiny blízkosti a žije idylicky na venkově.Julie nakonec tragicky umírá.
- v románu je prezentován názor o zušlechťující síle návratu k přírodě
- samotný název byl inspirován láskou francouzského teologa Pierra Abélarda a Heloisy (poté, co otěhotněla, byla umístěna do kláštera a abbé byl vykastrován)
O společenské smlouvě – filozofický spis, revoluční myšlenky o rovnosti všech lidí bez ohledu na jejich původ
Francois René Chateaubriand
- zástupce preromantismu
Dílo:Atala aneb láska dvou divochů v poušti – mladý Francouz se dostává v Americe mezi divochy, tam potká mladou Atalu, která má jít do kláštera.Zamilují se do sebe, ale ona s ním nemůže být kvůli Bohu a matce, raději volí smrt, křesťanství vítězí.
- romantický hrdina je líčen jako bezohledný člověk, který jde pevně za svým cílem a hrdinka je pasivní obětí, která díky lásce jen trpí
- přeloženo Josefem Jungmannem
Antoine Francois Prévost
- francouzský spisovatel
- byl u jezuitů a poté se stal kazatelem
Dílo: Paměti a dobrodružství urozeného muže – román, obsahuje světoznámou milostnou prózu Manon Lescaut – milostná próza o tragické lásce rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon.Kvůli neurozené Manon obětoval rodinné vztahy i čest.
- do češtiny přeložil Vítězslav Nezval
Anglická literatura v období osvícenství
- pěstuje se hlavně dobrodružný román – psán s cílem rozřešit racionální poznání světa, dokázat schopnost člověka prosadit se v krizových situacích
Daniel Defoe
- anglický spisovatel a zároveň tajný agent
Dílo: Robinson Crusoe – v ich formě vypráví osudy trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov, brzy se rozšířila do celého světa a inspirovala další autory k napsání tzv. robinsonád
Henry Fielding
- anglický dramatik a romanopisec. Soudce
Dílo: Tom Jones, historie nalezence – román o mladíkovi, který byl jako dítě podstrčen do šlechtické rodiny, prvotní zápletka je postavena na jeho tajemném původu
- román se snaží zachytit lidskou přirozenost (Tom sice jedná živelně a nerozvážně, ale je to člověk bez přetvářky)
Jonathan Swift
- je považován za největšího anglického satirika
- žil v Irsku
Dílo: Gulliverovy cesty – čtyřdílný filozofický román, jedná se o imaginární (vymyšlený) cestopis, hlavním hrdinou je kapitán Lemuel Gulliver, jež podniká cestu do Liliputu (ocitá se mezi trpaslíky), do Brobdingnagu (ocitá se mezi obry), do Laputy a dalších končin
- v mnoha podobách byl tento román prezentován jako cestopisný dobrodružný příběh, ale ve skutečnosti se jedná o satirickou alegorii Anglie (kritika mravů a společenského zřízení)
Národní obrození
- Od poloviny 70.let 18. století se čím dál více objevují snahy vydobýt pro češtinu pozice, jaké měla před bitvou na Bílé hoře.Tento proces vzestupu českého jazyka a literatury, ale vlastně celého českého národa, se nazývá národním obrozením.
- situace českých zemí a hlavně češtiny a české literatury v 2.polovině 18. století není ideální – ve všech oblastech života dominuje němčina (zejména na úřadech a ve vyšších společenských vrstvách), čeština se vůbec nepěstuje, nekultivuje, od roku 1620 nevznikla žádná gramatika, vzniká jenom kramářská literatura (jarmareční písně, knížky lidového čtení)
- příčiny – vliv vídeňského centralismu a germanizace, působení katolické církve, nositelé české kultury či vzdělaní měšťané po Bílé hoře nebo v období baroka emigrovali nebo přestoupili do katolických pozic
Historické souvislosti
- v 18. století – České země jsou feudálním státem pod nadvládou Habsburků
- v 18. století probíhají v Evropě velké revoluce (např. Francie) – Habsburská monarchie zůstává beze změn – panovník si uvědomuje, že monarchie by se mohla stát nejslabším evropským státem (Francie a Anglie – rychlý hospodářský rozvoj, vznik manufaktur) – Habsburská monarchie je stále pod vlivem feudalismu – rolník je připoután k půdě
- na habsburském trůnu – Marie Terezie a poté její syn Josef II. (ovlivněni osvícenstvím) – jejich reformy pozvolna odstraňovaly nejtíživější feudální přežitky:
1773 – zrušení jezuitského řádu (uvolnění školství)
1781 – toleranční patent (povolena i jiná náboženství než katolické)
1781 – zrušení nevolnictví (lidé už nejsou připoutáni k půdě, smějí se stěhovat do měst, tím přinášejí do poněmčených měst češtinu)
školská reforma – zavedena povinná školní docházka, školství bylo odňato církvi, i děti nevolníků se mohly vzdělávat
- NO většinou označujeme v dějinách jako období od poslední čtvrtiny 18. století (1773 – zrušení jezuitského řádu) do poloviny 19. století (1859 – pád Bachova absolutismu)
- nejrozšířenějším dělením tohoto období je dělení na dvě fáze:
1.) fáze obranná
2.) fáze útočná
1.fáze NO = obranná
(1780 – počátek 19.století)
- pokud se měl český jazyk vzchopit, bylo třeba položit jisté základy – slovníky, historické knihy, základy divadla, rozvoj české vědy, lingvistika, překlady…
- tato fáze je spjata s osvícenstvím a klasicismem
Zrod české vědy v NO
- v první řadě bylo třeba vytvářet slovníky, psát české gramatiky a pokládat základy dalším vědním oborům (teprve poté, co se český jazyk znovu postavil na nohy bylo možné vyvíjet nějakou činnost literární)
- první fáze tedy byla spjata s racionalismem a měla charakter jazykový, vědecký a obranný
- 1774 – Soukromá společnost nauk – od roku 1790 přejmenováno na Královskou českou společnost nauk
Gelasius Dobner
- kněz a osvícenský historik
- je považován za zakladatele českého moderního kritického dějepisu (snažil se o to, aby vše bylo vědecky podloženo – jen to, co je pravdivé je možno podrobit kritice)
- vydal Hájkovu Kroniku českou v latině – znemožnil ji, dokázal její historickou nespolehlivost
František Martin Pelcl
- pokračovatel Dobnera
- 1. učitel češtiny na Karlově univerzitě
- sepsal Novou kroniku českou (měla nahradit Hájkovu kroniku)
- ke konci života psal česky a věřil, že z češtiny se jednou stane plnohodnotný literární jazyk
- v tomto období navíc dochází k vydávání tzv. „obran“ – studie, které se zabývají problematikou českého jazyka, jeho vývojem a významem v dějinách, současně připomínají obyvatelům českých zemí, že je třeba věnovat jazyku náležitou pozornost
- byla vydána Balbínova Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého
- další obrany vydali např. Karel Ignác Thám a F.M. Pelcl
Josef Dobrovský
- největší osobnost 1.fáze NO, dělal vše pro to, aby český jazyk zachránil pro lidové vrstvy
- narodil se v Maďarsku, v ‚Ďarmotech u Rátu
- v rodině se mluvilo německy, za studií se začal věnovat češtině, vystudoval theologii (přezdíván Modrý abbé)
- celý život se věnoval vychovatelství (v bohatých osvícenských šlechtických rodinách) – měl čas na vědeckou práci a studium, zabýval se jazykovědou a historií
Dílo: zakladatel moderní slavistiky (věda o slovanských jazycích) – sepsal a jako první začal vědecky zkoumat staroslověnštinu a slovanské jazyky = nářečí, překládal a srovnával je
- sepsal 1.gramatiku: Základy jazyka staroslověnského – 1. učebnice staroslověnštiny, psána latinsky
Zevrubná mluvnice česká
Dějiny českého jazyka a literatury – ukázal literaturu jako součást historického vývoje, vyzdvihoval období husitství (viděl v tomto období velké sepjetí českého národa a tedy i jazyka)
Německo – český slovník (2 díly) – každé slovo ve slovníku musí být doloženo = excerpováno (papír s doloženým kontextem a významem)
- Dobrovský psal latinsky a německy, přestože to byl velký vlastenec
- celý svůj život zasvětil studiu českého jazyka, ale sám nevěřil, v jeho vzkříšení – byl to skeptik
Lidovýchovná a vzdělávací tvorba
- český národ potřebuje jednoduché texty, které by četl – musejí být jednoduché a gramaticky správné
Václav Matěj Kramerius
- roku 1791 v Praze zakládá Českou expedici (nakladatelství, knihkupectví)
- vydával zejména díla starší české literatury
- překlady (Trojanská kronika, Ezopovy bajky)
- příručky pro hospodáře, zemědělce atd…
- zároveň knihy půjčuje – lidem z venkova
- vydával i noviny :
1.)Schonfeldské Pražské noviny (obnovené vydávání Pražských poštovských novin – licenci zakoupil rytíř ze Schonfeldu)
2.)Pražské poštovské noviny
3.)Krameriusovy c.k.vlastenecké noviny (císařské a královské = c.k.)
Počátky novočeské poezie
- vznikají básnické školy (Thámovci, Puchmajerovci), které se snaží vzkřísit češtinu a českou literaturu
- 1785 – Václav Thám (viz divadlo) vydal dvoudílný almanach Básně v řeči vázané (obsahuje básně starších autorů, překlady a původní tvorbu jeho současníků)
- 1. básnická škola– snaha o povznesení úrovně českého básnictví
- jediná podmínka, aby autor mohl publikovat – použití
sylabotónického verše (pravidelně rozložené přízvuky a stejný
počet slabik
Antonín Jaroslav Puchmajer
- zakladatel novočeské poezie
- 5 almanachů (Sebrání básní a zpěvů1 a 2, Nové básně)
Dílo: - zkoušel různé formy, žánry i témata
Óda na Jana Žižku, Óda na jazyk český
Šebestián Hněvkovský
- básník
Dílo: Vnislav a Běla – tragická láska, důraz na city . preromantické prvky
Karel Václav Rais
Dílo: Zapadlí vlastenci – odehrává se to v době NO, v Podkrkonoší
- milostný příběh učitelského pomocníka (žije v rodině učitele)
spřátelí se s farářem, prožívá citový vztah k Albíně - tito
tři zapadlí vlastenci se dostávají do Prahy
- vyjádření úcty k velkým lidem NO, již romantické prvky (tajemný otec mládence)
Rozvoj divadla
- nejdůležitější kulturní počin (lidé nemusejí být gramotní, aby mohli chodit do divadla a poslouchat český jazyk)
- děj se spojen s hudbou a kulisami – člověk si to lépe zapamatuje
- 1.stálé divadlo – 1738 – divadlo v Kotcích (bylo německé)
- 1.česká hra – 1771 – Kníže Honzyk
- 1783 – založeno Nosticovo (později Stavovské) divadlo – bylo německé, scéna v klasicistním stylu, hrály se tu především německé hry, v neděli odpoledne – hry české
- 1789 – Bouda – dřevěné divadlo, existovalo 3 roky, řídil jej Václav Thám, hrály se tu hry přeložené (Shakespeare), původní vlastenecké, když bylo strženo, přesunula se scéna do domu U Hybernů
Prokop Šedivý
Dílo: - inspiroval se vídeňskými lokálními fraškami – psal pražské lokální frašky
- napsal přes 300 her – Masné krámy, Pražští sládci
Václav Thám
- důležitá postava počátků českého divadla a české poezie
Dílo: Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Kutnohorští havíři
Karel Ignác Thám
- bratr Václava, ideový vůdce divadelníků Boudy
Dílo: - specializoval se spíše na překlady – Loupežníci (Schiller), Mackbeth (Shakespeare)
Václav Kliment Klicpera
- gymnaziální profesor
- jeden z nejnadanějších dramatiků své doby
Dílo: Blaník (historická hra), Veselohra na mostě, Hadrián z Římsů (veselohry), Točník (historická povídka)
2.fáze NO = útočná
(20.léta 19.století – 2.polovina 19.století)
- tato fáze je spjata s preromantismem
- čeština již byla obrozena – měla se stát plnohodnotným literárním jazykem
- v umění – Biedermeier (okázalá nápodoba klasicismu)
- hudba – Antonín Rejcha – přátelil se s Beethovenem, byl to žák Haydna
- toto období je spjato s osobností Josefa Jungmannna
Josef Jungmann
- narodil se v Hudlicích u Berouna
- učil na gymnáziu v Litoměřicích a později i v Praze (Novoměstské gymnázium) – byl to učitel Karla Hynka Máchy (poznal jeho talent díky básni o Sv.Ivanu)
- byl to jazykovědec, překladatel, spisovatel, literární historik a organizátor společenského života (soustředil kolem sebe vědce, kteří pracovali mnohem agresivněji než generace předešlá – žádali zavedení češtiny do škol, chtěli navázat kulturní styky s ostatními slovanskými státy, chtěli, aby se češtinou psala literární díla)
Dílo:- byl ovlivněn preromantismem, na rozdíl od Dobrovského to není skeptik ale optimista
- jeho největší význam je v jeho lexikologické práci (jeho slovníky jsou dodnes nejlepším pramenem pro poznání obrozenecké češtiny, rozvinul zásobu českého jazyka – nově vytvořil slova nebo je přejal z jiných jazyků)
básník – je autorem 1.české romance
překladatel – překládal z němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny (Goethe, Milton, Chateaubriand, Slovo o pluku Igorově) – dokázal, že dílo NO bylo dokončeno, když jsou vrcholná díla světových autorů přeložena do češtiny – čeština je rovnocenným jazykem
jazykovědec – Slovesnost – 1. učebnice jazyka a literatury, byla určena pro gymnázia, kolem roku 1880 – žáci si mohou volit češtinu jako jazyk vedlejší
Rozmlouvání o jazyku českém – programová stať, žádá zavedení češtiny do
běžného styku
Historie literatury české – česky psané literární dějiny, ukázal rozsah
českého písemnictví
Slovník česko – německý – pětisvazkové dílo, shromáždilo veškerou
slovní zásobu, kromě toho autor češtinu obohatil o nově vytvořená
nebo přejatá slova, dokázal, že je čeština rovnocenný jazyk
Žádné komentáře:
Okomentovat