Má snahu literární dílo interpretovat, posuzovat a hodnotit podle určitých kritérií. Vychází z poznatků literární teorie a stává se součástí a předmětem literární historie. V moderní době jsou osudy literární kritiky spjaty s rozvodem publicistiky a masmédií.
Literární kritika je určena především čtenáři – seznamuje ho s hodnocením nových knih. Současně je určena i autorovi díla – dovídá se odborný posudek svého díla (dává mu podněty).
Hlavní žánry kritiky jsou:
recenze (hodnocení premiéry divadla, filmu, knihy),
kritický esej (zamyšlení nad uměleckým dílem),
kritická studie (rozsáhlejší – o spisovateli, o díle),
medailon (literární útvar zobrazující a charakterizující určitou literární osobnost).
Počátky české literární kritiky spadají do doby národního obrození – JOSEF DOBROVSKÝ.
V 1. polovině 19. století začíná mít kritika větší význam, zásluhou K. H. BOROVSKÉHO, který dokonce vymezil hranice dobré a špatné kritiky.
Na přelomu 19. a 20. století je největší osobností české literární kritiky F. X. ŠALDA.
- patří k zakladatelům literární kritiky jako samostatného žánru
Žádné komentáře:
Okomentovat