Houby zde rostou na nejrůznějších podkladech. Nejčastěji je nalézáme na zemi v mechu, na zetlelém listí nebo na mrtvých živných dřevinách. Nejvíce rostou v lesích, na lukách a polích, ale také v zahradách i parcích.
Houby, o něž se zajímají houbaři patří do skupiny vyšších nebo pravých hub / eumycetes/ . Tyto houby mají již pravé mycelium složené z mnohobuněčných hyf a tvoří různě specializované rozmnožovací útvary – plodnice.
Jedlé houby patří do dvou tříd, a sice do hub stopkovýtrusých / Basidiomycetes/ a hub vřeckovýtrusých / Ascomycetes/ . Z Basidiomycetes tu najdeme houby lupenaté, nelupenaté a břichatky. Z Ascomycetes pak převážně smrže.
Lupenaté houby – bedle vysoká a červenající, muchomůrka slámožlutá a červená, muchomůrka tygrovaná a růžovka, muchomůrka zelená, štítovka jelení, pečárka polní a ovčí, václavka smrková a obecná, hlíva ústřičná, opěňka měnlivá, šupinovka slizká, slizák mazlavý, lištička pomerančová, strmělka mlženka, čirůvky, penízovky, ryzci, holubinky, hřiby, suchohřiby, kozák březový, křemenáč březový, klouzek sličný.
Nelupenaté houby – krásnopórka mlynářka, choroš šupinatý, vějířovec obrovský, liška obecná, kuřátka.
Břichatkovité houby – pýchavky, prášivka šedivá, pestřec obecný.
Modernímu člověku přináší houbaření nejen zábavu a odpočinek, ale i užitek. Houby však mají i svou negativní stránku. Nejsou to jen otravy, které způsobují jedovaté houby nebo houby nesprávně ošetřené a připravené. Hoby můžou způsobit i velké národohospodářské škody v lesích a na polích.
Žádné komentáře:
Okomentovat