U informací, které jsou v procesu marketingového výzkumu získávány, se obecně požaduje, aby byly:
relevantní – to znamená, že se mají k řešení daného problému přímo vztahovat
validní – mají vyjadřovat a charakterizovat to, co vyjadřovat a charakterizovat mají
reliabilní – tento požadavek má zajistit, aby byly opakováním stejných metod získávány stejné nebo podobné výsledky
pohotové – tento požadavek klade důraz na dostatečnou rychlost pořízení informací
rentabilní – tím se má na mysli požadavek, aby náklady spojené s jejich získáváním nebyly příliš vysoké
Z hlediska sběru informací lze rozlišit dva základní typy shromažďovaných dat. Data, která lze pomocí marketingového výzkumu získat, jsou buď harddata (zachycují výsledky činnosti či výskyt jevů jako např. počet vyrobených automobilů, zaměstnanost žen, počet cestujících v hromadné dopravě zachycených např. Českým statistickým úřadem), se kterými pracujeme spíše při sekundární analýze ve výzkumu od stolu a softdata (odrážejí stav vědomí jako je spokojenost spotřebitelů, obliba značky, image podniku), se kterými se jako s primárními daty častěji setkáme přímo v terénním výzkumu. Tím už se dostáváme k dalšímu dělení dat na data primární a sekundární. Primární data jsou tedy získávána v terénu a přímo se týkají řešeného problému. Zjišťují se nově, jsou aktuální a relevantní, zatímco údaje sekundární již byly nějakým způsobem získány dříve v minulosti, většinou však za jiným účelem, v čemž spočívá jejich hlavní nevýhoda. Jsou uložena někde v podniku, v externí organizaci (např. v agentuře marketingového výzkumu), v archivu, v publikacích (např. centrálních orgánů jako jsou ministerstva, statistické úřady, hospodářské komory). Předností sekundárních údajů je jejich nenákladnost a snadná dostupnost, nevýhodou je však jejich neaktuálnost, nerelevantnost a potenciální nespolehlivost.
Žádné komentáře:
Okomentovat