2. Existencionalismus
Má kořeny v filozofickém směru vzniklém po 1.sv. válce v Německu
je uznávána jen a jen existence jedince
zabývá se problematikou bytí člověka v soudobém světě, vidí člověka opuštěného Bohem, sleduje jeho osamocení
život člověka je starost
problémem je to, že člověku je sice dána jako jedna z možností svoboda, ale tu si neuvědomuje, prožívá ji teprve ve vyhrocených a mezních životních situacích – proto je u existencialistů tolik úzkosti, strachu a existenčních starostí
ve 30. letech ukazoval člověka zdecimovaného, na přelomu života a smrti, bez iluzí – po válce vyšlo najevo, že sám život nabyl znovu smyslu a hrůza ze smrti byla překonávána
hl. představitelé: A. Camus, J.P. Sartre
ALBERT CAMUS
dostal Nobelovu cenu
Cizinec - jehož titulní hrdina, úředník Mersault, náhodný vrah, je odsouzen ne za svůj čin, nýbrž za to, že neuznává společností dané lidské hodnoty. Tento existencialismem ovlivněný, absurdní román je často interpretován jako pokus překonat absurditu lidského bytí lhostejností. (hlavní hrdina je souzen nikoliv za to, že náhodně zabije Araba, nýbrž de facto za to, že na pohřbu své matky nedá pláčem najevo svůj (společností očekávaný) smutek…)
Mýtus o Sysyfovi –motivem je mu antický mýtus o Sysifovi, který pojal trochu netradičně - z pohledu Sisyfa. Sisyfos může být šťasten, protože valení kamene pro něj představuje radost, snahu a naději, že ho nakonec vytlačí.
Mor
Pád
JEAN PAUL SARTRE
byla mu udělena Nobelova cena, on jí však odmítl, protože byl proti těmto cenám
Hnus
Dílo lze velmi těžko charakterizovat, ale jedná se jakousi směs eseje a románu s filosofickým zaměřením. Kniha je psána jako deník, který si píše historik A. Roquentin, když sbírá materiál o markýzi de Rellebon. Je zde zaznamenáno pozorování jednoho maloměsta. Kde je často použit dialog obyvatel tohoto města. Roquentin postupně objevuje existenci bytí "v sobě", je tím zhnusen a nakonec se uzavírá sám do sebe. Tento román byl jakýmsi předznamenáním existencialismu
Mouchy
dramatická parafráze Orestei (Aischylos). Toto drama je považováno za počátek existencialistického divadla.
Zeď
Soubor 5 novel, nejlepší a nejznámější (vystihující i ostatní) je novela Zeď. Děj se odehrává za španělské občanské války ve věznici s odsouzenci na smrt. Zeď je jednak odděluje v jejich samotě a zároveň je místem jejich popravy. Hlavní hrdina (komunista Ibbieta), si uvědomí absurditu svého života a udělá si ze svých věznitelů žert. Udá svého velitele, že se ukrývá v márnici na hřbitově (bezpečně ví, že tam není). Těší se na zklamané věznitele, ale dostává milost, jeho vůdce se totiž rozhodl změnit úkryt a byl zde nalezen.
Ďábel a pánbůh
Žádné komentáře:
Okomentovat