ITÁLIE:
Dante Alighieri
- předchůdce renesance, z Florencie, za členství protipapežské straně odešel do vyhnanství Þ Verony
- Beatriče – zakomponována do Dantova díla jako nadpozemská, ideální žena
„Božská komedie“
- Moderní alegorický epos
-hl. postavou Poutník - Základním dějovým motivem je cesta Danta Alighieriho napříč peklem, očistcem a nakonec rájem, kde se má setkat se svojí vysněnou celoživotní láskou, šlechtičnou Beatricí. Na počátku cesty potkává Dante římského básníka Vergilia, kterého vyslala Beatrice, a který se mu stává věrným průvodcem. Postupně procházejí předpeklím, 1. Okruhem pekla, kde pykají všichni nekřtění pohani, a tak dále: 2. Okruh – smyslnost, 3. – obžerství, 4. – lakomci, 5. – prchlivci, 6. – kacíři, 7. – vrahovi a lupiči, sebevrahové, rouhači, sodomiti, lichváři, 8. – svůdníci, pochlebníci, svatokupci, pokrytci, hadači, čachráři, zloději, lstivci, falšovatelé, svárlivci, 9. – zrádci příbuzných, vlasti, důvěr... Ve středu Země projdou oba okolo samotného ďábla. Poté se vydávají štolou až na opačnou polokouli, kde leží očistec – hora, určená k odčinění hříchů, na jejímž vrcholu se nachází pozemský ráj. Po výstupu na očistec a návštěvě všech 7 jeho kruhů se Dante rozloučí s Vergiliem, který již dále nesmí, a setkává se s Beatricí, s níž stoupá k nebesům až do ráje. Ráj je taktéž rozčleněn na několik sfér podle stupně jakéhosi „osvícení“ “ (např: mudrci, spravedliví panovníci, ti,co zemřeli pro víru, atd.) a Dante si je opět všechny prohlédne. Na závěr se Dante s Beatricí ocitá v Empyreu – středu ráje, zde Dante jakoby procitá do nového rozměru, který již nedokáže popsat, a dílo končí.
Alegorie – jinotaj= nepřímé básnické pojmenování
Francesco Petrarca (1304 – 1347)
- z Florencie, žil ve vyhnanství v Avignonu – protože spolupracoval s protipapežskou stranu -životní láskou – Laura U 1347, také se stává součástí díla, ale realisticky.
- zakladatelem sonetu
„Sonety Lauře“
- milostné básně, 14 veršů rozdělených do 4 slok a to způsobem 4433, 4442
další tvůrci sonetu: Shakespear, Vrchlický, Machar, Nezval
Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)
- autorem Dantova životopisu „Dekameron“
- obsahuje 100 novel = zasazeno do určitého děje, 10 přátel utíká z Florencie před morem na venkov, pro ukrácení chvíle si vypráví příběhy ze života, na venkově pobývají 10 dní.
Novela = krátký prozaický útvar se zajímavým dějem a výrazným závěrem, málo postav
FRANCIE:
Francois Villon (1431 – 1468)
Vl. Jménem Franceo Moncorvier, Villon přejal od svého vychovatele, jako sirotka se ho ujala církev, vystudoval univerzitu v Paříži, považován za prvního prokletého básníka, odmítal společenské konvence, ve rvačce zabil člověka ®odsouzen k trestu smrti ® na přímluvu přátel králem® milost
„Balada o oběšencích“
„Villonská balada“
- 3 dlouhé sloky, 1 sloku krátkou, na konci každé sloky se refrén opakuje stejný verš.
Balady v Žargonu:
Balada = epický útvar, nadpřirozené bytosti, krátký, tragický konec, má děj
Žargon = nespisovná mluva nižších vrstev
„Balada o jazycích klevetníků“
„Balada o tlusté Margot“
„Balada o zobáčku Pařížanek“
- napsal 2 skladby, kde hodnotí svůj život „Velký testament“
„ Malý testament“
- veškeré neúspěchy sváděl na bídu a špatné společenské postavení (Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad)
testament – závěť
Francoa Rabelais (Rablé) (1494 – 1553)
- povoláním lékař
„Gargantua a Pantagruel“
- satirický román, vypráví o královské rodině obrů, kvůli nadsázce, ® dílo kritizuje společnost a využívá groteskního zveličení
Žádné komentáře:
Okomentovat