Základní větné členy: podmět (subjekt)
přísudek (predikát)
Rozvíjející větné členy: přívlastek (atribut)
předmět (objekt)
příslovečné určení (adverbiale)
doplněk
Podmět
- vyjadřuje původce děje ve větě
- bývá vyjádřen podstatným jménem v 1. pádě, někdy přídavným jménem, zájmenem, číslovkou
→ podmět nevyjádřený - není napsán, ale můžeme se na něj zeptat
→ podmět všeobecný - jde tam něco doplnit, př. Hlásili to v rozhlase (lidé, oni, redaktoři)
Přísudek
- vyjadřuje děj, stav, změnu stavu
- s podmětem se shoduje v rodě a v čísle
- bývá vyjádřen většinou slovesem, někdy citoslovcem
→ způsobová slovesa (modální) – mít, muset, chtít, moci, smět
→ fázová slovesa – začínat, končit, přestávat
→ přísudek jmenný se sponou – být, stát se; jménem je podstatné nebo přídavné jméno,
BÝT může tvořit sponu, může být i plnovýznamové
Předmět
- vyjadřuje, na co se děj orientuje, čeho se týká
- rozvíjí sloveso
- ptáme se na něj pádovými otázkami, kromě 1. pádu (př. napsal dopis, hodil míč)
- může být vyjádřen infinitivem, podstatným jménem, zájmenem
Příslovečné určení
- vyjadřuje okolnosti děje nebo míru této okolnosti
- typy: místa, času, způsobu, příčiny (důvodu)
Přívlastek
- rozvíjí podstatné jméno
- ptáme se na něj jak, jaký
→ shodný – před podst. jm.
→ neshodný – za podst. jm.
→ holý (př. hezká holka)
→ rozvinutý (př. malá hezká holka)
→ několikanásobný (př. základní a střední školy)
→ těsný – vyjadřuje podstatnou vlastnost a nelze ho vypustit, protože by se porušil smysl sdělení
(př. Slova označená hvězdičkou jsou cizího původu.)
→ volný – lze vypustit, aniž se změní smysl věty
Doplněk
Žádné komentáře:
Okomentovat