- slovní zásobu zkoumá lexikologie
- jádro slovní zásoby jsou termíny, kterými nazýváme ty nejběžnější stavy. Aktivně ji ovládá
každý. Ostatní slovní zásoba je proměnlivá.
Slovní zásoba
→ pasivní – rozumíme termínům, ale nepoužíváme je
→ aktivní – běžně používané termíny
Slovo tvoří skupina hlásek, výjimečně 1 hláska.
Pojmenování
→ jednoslovná – pouze 1 slovo (niť, pes)
→ víceslovná – označujeme 1 skutečnost více slovy (lední hokej, šicí stroj)
→ frazeologické pojmenování – př. I mistr tesař se někdy utne, Kouká jako kdyby spadl z višně.
Slovná zásoba obsahuje slova:
→ neutrální, která použije kdokoli v jakékoli situaci (stůl, vlasy, jíst, umývat), citově neutrální
→ příznaková, která mají nějaké zvláštní zabarvení, zabarvením nebo příznakem může být
nespisovnost, ze spisovných slov jsou:
- hovorová slova – koukat, holka
- knižní výrazy – udatný/chrabrý, azur, luna, blankyt
- odborné termíny
- historická slova - zanikla skutečnost kterou pojmenovávali (staré zbraně,
povolání)
- archaismy - slova zanikla, byla nahrazena novým slovem
- neologismy - slova která nejsou v češtině ještě zakotvená, uvědomujeme si
cizí původ (laser)
- citově zabarvená - kladně (eufenismus) – zdrobněliny, dětská slova, zjemněná
slova (př. umřel – skonal, zesnul)
- záporně (disfenismus) – hroznou skutečnost říká ještě
hruběji (př. umřel – zdechnul,
zkapal)
Žádné komentáře:
Okomentovat