- Svatopluk Čech (1846–1908): práva, pak ale novinářem: Světozor, Lumír, Národní listy, znovuobnovil Květy
- básník – především vlastenec, dokonce se přikláněl i k všeslovanství
1) velké epické skladby s historickými náměty: Husita na Baltu (vyšlo v Ruchu)
2) cyklus krátkých básnických povídek Ve stínu lípy (1879): asi nejznámější z jeho básnické tvorby, vesničané sedí pod lípou a vypravují si komické i tragické příhody
3) alegorické skladby: téma vzpoury na lodi
Evropa (1879): 2 revoluce - anarchistická a demokratická, ve svém střetu „potápějí“ Evropu
Slávie (1884): idylická, soulad všech Slovanů, smír Rusů a Poláků sňatkem za pomoci Čecha
4) politická lyrika: Jitřní písně (1887), Nové písně (1888), Písně otroka (1895)
- prozaik – podnes živá satirická tvorba, zejm. „broučkiády“ – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888) a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1889)
- Eliška Krásnohorská (Alžběta Pechová, 1847 – 1926): nemocná, velmi talentovaná, svobodná, touha po vzdělání a angažovat se v „ženské otázce“, přátelství s Karolínou Světlou, která ji považovala za svoji nástupkyni
- neuspěla v próze, zakladatelka českého triviálního románu
- velmi nadaná kritička, autorka článku Obraz novějšího básnictví českého, který rozpoutal spory mezi školou národní a kosmopolitní. Dále geniální libretistka Smetanových oper Hubička, Tajemství a Čertova stěna
Žádné komentáře:
Okomentovat