zprvu psal podprůměrné tzv. „černé romány“, aby měl z čeho žít, neustálé dluhy, naděje vkládá do svatby s polskou šlechtičnou, ale krátce po svatbě umírá
- celoživotní dílo „Lidská komedie“ – analogie k Dantově Božské komedii, přelom dvou společenských epoch – aristokratický feudalismus a měšťanský feudalismus, asi 100 románů, rozdělil je do tří částí: Studie mravů, filosofické a analytické, např.:
Šuani (1839): historický román; Gobseck (1830): hrdina propadlý penězům;
Otec Goriot (1835): bohatý kupec provdá své dcery za šlechtice, které se pak za něj stydí → dožívá svůj život opuštěn. S jeho osudem se prolíná příběh studenta Evžena Rastignaka, který přišel do Paříže plný ctižádosti a vůle vyniknout. Je však chudý a jeho talent je tedy k ničemu. Sestřenice mu poradí odhodit všechny morální zásady a on uspěje. Obětavě ještě ošetřuje umírajícího Goriota, ale po jeho smrti jde dobývat svět. V dalších románech Rastignac pronikne do velkého světa a stane se politikem.
Ztracené iluze (1837), Lesk a bída kurtizán (1838-47), Evženie Grandetová (1834)
- Henri Beyle (Stendhal, 1783-1842): nadšený stoupenec revoluce, důstojník napoleonských válek, i tažení do Ruska, po Napoleonově pádu odešel do Itálie, stýkal se s italskými vlastenci a studoval italské umění, nakonec na příkaz rakouské policie musel Itálii opustit
- jeho hrdinové prožívají vášnivé lásky a jsou ve sporu s dobou, ale navenek se jí přizpůsobují → pokrytci; vzbouří-li se, hynou
Červený a černý (1830), Kartouza parmská (1839)
Žádné komentáře:
Okomentovat