ŽIVOT
DĚTSTVÍ A RODINA
Otec prchlivý, duševně nevyrovnaný, s nevolníky (tzv. mužiky) jednal tak krutě, že jej zabili.
Matka slabá, útlocitná, nábožensky založená, což zanechalo na D. stopy.
D. měl z celé rodiny rád jen bratra Michaila, který byl také literárně činný.
ŠKOLA
Svým založením, tedy romantickou a snivou povahou, meditativností se příliš nehodil na vojenskou Hlavní inženýrskou školu v Petrohradě, ale budiž :).
Po dostudování se hodlal věnovat jen literatuře, první kniha Chudí lidé měla totiž úspěch. To byl rok 1844.
TREST SMRTI A SIBIŘ
Za to, že v kroužku Petrašovského četl dopis literárního kritika Bělinského Gogolovi ( kitik Gogola obviňuje ze zrady mladistvých ideálů a z příklonu k carovi) byl odsouzen k smrti.
Jak proběhlo ono zastřelení? Na místě popravy byl odsouzeným přečten rozsudek, a již se otočili čelem ke zdi, když v tom dobrá zpráva, že mají milost, že budou mít jen 9-leté vězení na Sibiři.
Toto nelidské divadlo mělo mladé lidi zlomit.
Ve vězení byli zakováni v okovech, nesmyslný dril ubíjel jejich ducha, D. byl navíc epileptik.
DALŠÍ ŽIVOT
Do Petrohradu se vrátil v roce 1859 a horlivě literárně tvořil. Zemřela mu žena i bratr.
Navštívil Fr, SRN, It.
Celý život jej zajímalo napětí myšlenek socialismu, ale byl pro něj nepřijatelný. Kapitalismus a buržoazii také neměl vůbec rád, protože v nich viděl slepou uličku vývoje (individualismus, „Jen pro sebe chceš svobodu“).
Měl finanční potíže, protože byl hráčem rulety a většinou prohrával.
V 70. letech hodně psal, redigoval a vydával časopis, zajistil si pozici ve světové literatuře.
LITERATURA
Román v dopisech Chudí lidé znamenal šťastný vstup do literatury. Byl v duchu naturální (přirozené) školy. K ní se řadili Gogol, i začínající Turgeněv a Tolstoj.
Naturalismus: vycházeli z fyziologické črty, v níž podle fr. vzorů líčili v drobných portrétech tehdejší život. Základem je portrét člověka v prostředí a líčení odvrácených stran života městské spodiny. Sociální kritika však nebyla hlavním znakem D. tvorby.
Mladému autorovi byla předpovídána budoucnost, Bělinskij a Někrasov, významní lidé, v něm viděli nového Gogola.
Dostojevskij byl velmi vnímavý ke společenským vlivům, nejdříve jej zaujal romantismus (přeložil Chrám M.B. v P.), později počátky realismu (vliv Charlese Dickense).
V jeho povídkách se objevoval nový rys - D. směřoval k člověku, jeho psychice, k filosofii dějin.
Pobyt na Sibiři znamenal radikální zlom. Naturální škole e e e. Již nevěřil, že lidé sami změní hrozné ruské poměry. V boji dělnické třídy viděl jen hrubé materiální cíle. Obrátil se k náboženství a mystice a v kř. pokoře hledal vyřešení problému sociální nerovnosti a lidského utrpení vůbec.
BRATŘI KARAMAZOVI (1879-80), sociálně filozofický román
Koncentrace celoživotních úvah o lidské psychologii, etice, socilních, politických a filosofických problémec, o vývoji Ruska. To vše je promítnuto do osudů rodiny Karamazových.
Otec Fjodor Pavlovič, krutý šlechtic z nevolnických dob, čtyři synové, Dmitij (Mítěnka), Ivan, Alexej (Aljoša), Smerďakov. Osudy synů spojuje zavraždění otce. Zabil jej Směrďakov, impuls dal Ivan, uvězněn je Dmitrij. Každý je trochu vinen. Východisko z tohoto stavu měl být pozitivní Aljoša, pobožný. Náboženství mělo být východisko pro hříšné lidstvo.
Avšak D. o tom nedokázal umělecky přesvědčit. Ivan Karamazov, který je proti religióznímu mysticismu, působí přesvědčivěji než blouznící Aljoša.
Mistrovské zobrazení stinných stránek rozporuplné skutečosti, hluboké psychologické prokreslení postav, vynikající komponování děl, živý obrazný jazyk.
D. geniálně odhalí i v nejkomplokovanějších a nejfantastičtějších faktech duševního života hrdinů obecné zákonitosti.
Kompozice románu je dynamická, s prudkým dějovým posunem, napětím, expresivností, koncentrovaností, a proto tak výborně a poutavě vyjádří složité morálně psychologické a sociálně filozofické otázky.
Jazyk je velmi expresivní, jakoby uspěchaný, netrpělivý, usilující o postihnutí prodkosti děje.
Ve vášnivých dialozích mistrně odhaluje psychiku, myšlení a cítění postav.
D. se nemohl smířit s myšlenkou, že zlo (egoismus, individualismus) je nutné a normální. Podle něj je možné jen zlo v sobě potlačovat a morálně se zdokonalovat. (tzv. protihumanistický kult utrpení). Možná proto, že žil v době plné rozporů. („Jaká muka mě stála a ještě stojí tato touha věřit, která je tím silnější v mé duši, čím čím více důvodů hovoří proti ní.“).
Jeho životní názor je ale poněkud nesprávný, a nekryje se s následky a vývody z jeho díla.
Ovlivnil moderní literaturu, pokrokový realismus si bere zkušenost k zachycení zkušenosti a proniknutí do duše, nerealistická literatura si bere náboženskou mystiku a psychologickou analýzu.
Žádné komentáře:
Okomentovat