Houby
• Asi 250 000 druhů
• Základní stavební látka buněčné stěny = chitin
• Zásobní látky
o Glykogen (= živočišný škrob, typické pro živočichy)
o Lipidy (= olej, typické pro rostliny)
• Buňky hub neobsahují plastidy -> heterotrofní způsob výživy
o Saprofyty: rozkládají organické látky z odumřelých těl organismů (význam v koloběhu živin)
o Parazity: organické látky přijímají z živých organismů (hostitele)
o Symbionty: prospěšné soužití s jiným organismem; především s cévnatými rostlinami, od nichž získávají organické látky a rostlinám poskytují těžko dostupné minerální látky, např. fosfor -> mykorrhiza (lišejníky = soužití houby se sinicí nebo řasou)
Stavba těla
• Stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná
• Mnohobuněčné houby: stélku tvoří HYFY = větvená nebo jednoduchá houbová pletiva, soubor houbových vláken tvoří MYCELIUM = podhoubí = vlastní tělo hub
• Nepravá HOUBOVÁ PLETIVA = tvoří se seskupením, srůstem a splétáním hyf, z houbových pletiv se u některých hub za příznivých podmínek tvoří PLODNICE
• Nepravá pletiva
o Plektenchym – lepivé (klouzek)
o Pseudoparenchym – drobivé (holubinka)
Rozmnožování
• Pohlavně = splynutím samičí a samčí pohlavní buňky
• Nepohlavně – výtrusy
o Zoospory – ve vodě, vypadají jako spermie
o Zygospory
• Pučením = růst dceřiné buňky z buňky mateřské
• Houby vřeckovýtrusné – meióza a mitóza (z 1-8)
• Houby stopkovýtrusé – meióza (z 1-4)
o Vytváří plodnice (mají klobouk a třeň ) + další části: bradavky, prsten, pochva
o Výtrusorodá vrstva pod kloboukem nebo v celém těle nebo na povrchu (kuřátka)
o Uvnitř celé plodnice – břichatkotvaré
Význam hub
• Saprofytismus, Symbióza, Parazitismus
• Složky potravy
• Farmacie
• Potravinářský průmysl – věda o houbách se nazývá MYKOLOGIE
Systém hub
1. MYXOMYCETA (HLENKY)
o nevytvářejí podhoubí, většinou se živí saprofyticky, některé jsou parazitické
o rostou ve vlhkých a stinných stanovištích
o vyskytují se jako jednobuněčné haploidní MYXOAMÉBY (nahé buňky) nebo MYXOMONÁDY (pohybující se pomocí dvou bičíků)
o živí se pohlcováním bakterií
o PLAZMODIUM je mnohojaderná masa protoplazmy s plazmatickou membránou na povrchu, vzniká dělením jednoho jádra, mnohojaderné plazmodium vytvářející lesklé hlenovité povlaky na hnijícím dřevu je nejvýraznějším stadiem životního cyklu hlenek
o slizovka, nádorovky - patří mezi závazné (obligátní) parazity, žijí ve formě plazmodia v hostitelských buňkách
1. nádorovka kapustová – zvláště nebezpečná
2. vlčí mléko – vyskytují se v lesích na pařezech
2. OOMYCETY (RASOVKY)
o žijí ve vodách, vlhké pudě, na souši
o vytvářejí trubicovité podhoubí bez přehrádek
o patří mezi saprofyty a závazné parazity cévnatých rostlin
o stěny mají z celulózy a glukanu
o zoospory (pohyblivé buňky) mají dva, nestejně dlouhé bičíky, kratší bičík je péřitý, delší hladký a kmitá směrem dozadu
1. vřetenatka révová – závažný parazit vinné révy napadající listy i bobule
2. plíseň bramborová – způsobuje choroby některých lilkovitých rostlin (rajčat a brambor)
3. CHYTRYDOMYCETY (PRVOHOUBY)
o žijí převážně ve vodě nebo ve vlhké půdě
o patří mezi saprofyty a parazity planých a kulturních rostlin.
o stěny výtrusu a podhoubí jsou tvořeny z chitinu a glukanu, pohyblivé buňky (zoospory, gamety) mají jeden hladký bičík vzadu
o podhoubí je trubicovité, bez přehrádek
o způsobují rakovinu brambor – tu vyvolává rakovinovec bramborový, který však napadá prakticky všechny rostliny z čeledi lilkovitých
4. EUMYCOTY (VLASTNÍ HOUBY)
o vzácně jednobuněčné, většinou mnohobuněčné houby s vláknitým, přehrádkovitým podhoubím
o mají buněčné stěny z chitinu a glukanu
o nemají pohyblivá rozmnožovací stádia
o jsou to saprofytické, saproparazitické, parazitické i symbiotické organismy
o třída ZYGOMYCETY
- houby spájivé
- živí se saprofyticky i paraziticky
- jsou složkou půdní mikroflory, podílejí se významně na rozkladu organické hmoty
- podhoubí bývá obvykle ve stáří nepravidelně přehrádkované, jinak je trubicovité, mnohojaderné
- hlavní složkou buněčné stěny je glukan
- Rozmnožování
1. Vytvoření kopulačních výběžků na dvou pohlavně odlišených hyfách
2. Spojení –
o Plazmogamie
o Karyogamie -> vznik zygoty
3. Přeměna v zygosporu, její vyklíčení – vznik výtrusnice
4. Meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy - + a –
- Zástupci
1. kropidlovec černavý – rozkládá substráty bohaté na sacharidy, tvoří tlusté šedé povlaky, například na špatně uskladněném chlebě
2. plíseň hlavičková – jeden z nejznámějších druhů, tvoří bělavé povlaky, tvoří se např. na marmeládě nebo vlhkém chlebě
o třída ENDOMYCETY
- saprofyté, parazité, zaujímají významné místo v ekosystému
- kvasinky z rodu Canidida – působí onemocnění kůže a sliznic.
- některé vytvářejí kvasinkovité kolonie
o třída VŘECKOVÝTRUSÉ HOUBY (ASCOMYCETES)
- nejpočetnější skupina hub, zahrnují houby mikroskopickým i makroskopických rozměrů
- převážně saprofyté, jsou známy i parazitické druhy
- prožívají život jako haploidní podhoubí (mycelium)
- tvoří kyjovité výtrusnice – vřecka – obvykle obsahuje 8 haploidních výtrusů (meóza -> mitóza)
- v buňkách mají jedno jádro
- tvoří nepohlavní výtrusy konidie
- kvasinky – jsou součástí půdní mikroflory, žijí často na povrchu i uvnitř těl rostlin i živočichů, účastní se kvasných procesů, při kterých jsou rozloženy cukry za vzniku alkoholu a oxidu uhličitého
1. kvasinka pivní – kulturní kvasinka, využívaná k výrobě lihu, v pivovarnictví, v lékařství, obsahuje vitamíny skupiny B
2. kvasinka vinná – způsobuje kvašení ovocných šťáv, některé kmeny jsou využívány při zkvašování moštu na víno
3. štětičkovec – má charakteristicky bohatě větvené konidiofory tvořící „štětku“, využívá se v potravinářství a k výrobě antibiotik, např
1. Penicillium notatum - produkce penicilinu
2. Penicillium rocquefortii – využití ve zrání sýrů
4. kropidlák – tvoří plísňovité povlaky na organických podkladech žlutavého zabarvení. Aspergillus Flavus obsahuje aflatoxin – rakovina jater
5. padlí – vysoce specializovaní parazité vyšších rostlin, vytváří bělavé povlaky na listech, např. padlí travní
6. smrž obecný – jedlá, chutná houba s kulovitým kloboukem
7. ucháč obecný – jedovatá houba s hnědým prohnutým kloboukem
8. paličkovice nachová ( – tvoří podhoubí v semeníku lunicovitých a mění ho v tmavý tvrdý útvar – námel, který je zdrojem jedovatých alkaloidů využívaných k výrobě léčiv
o třída STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY (BASIDOMYCETES)
- prožívají život jako dikaryotické podhoubí (dospělý život)
- převážně saprofyté, významní dekompozitoři v lesních a lučních ekosystémech
- mají přehrádkované mycelium
- Životní cyklus
1. Vyklíčení haploidních spor – vznik haploidního dikaryotického mycelia
2. Spojení dvou fyziologicky odlišených mycelií – vznik dospělého dikaryotického
3. V příznivých podmínkách vzniká plodnice
- kolmo k povrchu, tvoří ROUŠKO – v něm jsou pak zvláštní buňky odlišného tvaru i velikosti – CYSTIDY
- většina velkých hub má PLODNICE složené z
1. TŘENě a
2. KLOBOUKu, na spodní straně klobouku jsou PÓRY, LUPENY nebo OSTNY, ty nesou ROUŠKO (HYMENIUM) – tyto útvary nazýváme HYMENOFOR - na hymeniu se nachází kyjovité výtrusnice = bazidie
- mnoho druhů vytváří různě barevné a tvarově specifické plodnice
- u některých skupin je zejména v mládí celá plodnice zahalena celkovým obalem – PLACHETKOU, a klobouk odspodu částečným obalem – ZÁVOJEM
o pozůstatky v dospělosti – pochva, prsten, útržky (Muchomůrka červená)
ZÁSTUPCI
I. HOUBY a Rouškaté (třída) – LUPENATÉ
a. Lupenotvaré
b. Hřibotvaré
c. Liškotvaré
d. Bedlotvaré
e. Holubinkotvaté
II. SNĚTI
III. RZI
- Rzi – parazité rostlin, během vývoje vytváří několik forem, netvoří plodnice,
1. rez travní – parazituje na všech druzích obilnin a trávách
- Sněti – parazité rostlin se specifickými vývojovými cykly – sněť pšeničná, sněť ječná, sněť ovesná, mazlavá
1. sněť pšeničná – parazituje na klasech pšenice, ve kterých přeměňuje obilky na mazlavou hmotu, páchnoucí po shnilých rybách
- Dřevokazné houby – saprofyté nebo parazité s enzymatickým aparátem schopným rozkládat dřevo
1. dřevomorka domácí – žije na jehličnanech, způsobuje značné škody v budovách,
2. choroš šupinatý – vytváří mohutné plodnice, které přirůstají k podkladu
- Jedlé houby – hřibovité
1. hřib hnědý
2. hřib smrkový
3. křemenáč osikový
4. kozák březový
5. žampion ovčí
6. bedla vysoká
- Jedovaté houby
1. muchomůrka zelená, tygrovaná
2. závojenka olovová
o LIŠEJNÍKY
- složené organismy, které žijí v symbióze houby (MYKOBIONT) a sinice nebo zelené řasy (FOTOBIONT)
- houba je heterotrofní část, rostlina (sinice nebo řasa) je autotrofní
- k podkladu je lišejník přirostlý příchytnými vlákny
- BIOINDIKÁTORY prostředí
- charakter stélky a typ rozmnožování určuje houba – proto je řadíme do systému hub, lišejníky jsou však zcela specifickým organismem, který žije na biotopech, kde by žádný jiný druh žít nemohl: vysoké hory, polární oblasti, oblasti pouští
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
1. nepohlavně – pomocí úlomků jeho stélky nebo pomocí zvláštních tělísek tzv. SOREDIÍ – drobné kulovité spletence mycelia
2. pohlavně – rozmnožuje se jen houba, postupně se vytvoří plodnice a vřecka s výtrusy
- STAVBA STÉLKY:
1. Svrchní Korová vrstva
2. Řasová vrstva
3. Dřeňová vrstva
4. Spodní korová vrstva
- DRUHY STÉLKY
1. Korovitá
2. Lupenitá
3. Keříčkovitá
1. terčník zední
2. terčovka bublinatá
3. dutohlávka sobí
4. mapovník zeměpisný
5. Provazovka
6. hávnatka psí
Žádné komentáře:
Okomentovat