Rozvoj dramatické tvorby a podíl českého divadla na národním a kulturním životě do konce 19. století
od 12. století do 1. poloviny 19. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. stol
- kořeny českého dramatu jsou náboženského původu (především námět Kristovy smrti a vzkříšení scéna tří Marií – jdou pomazat Kristovo tělo, u hrobu sedí anděl a zvěstuje jim, že vstal z mrtvých)
- dramatizovaly se a předváděly v kostelech a klášterech
- postupně se do divadla začali zapojovat i učitelé a jejich žáci
- později se dramata začala obohacovat i o světské scény (nákup mastí na trhu, ...) nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- ve 14. století vznikla 1. staročeská světská divadelní hra - Mastičkář - fraška tři zbožné Marie jsou k hrobu Ježíše, aby ho pomazaly vonnými mastmi nakoupenými na tržišti kritika lidské hlouposti, parodie biblického výjevu – Kristus vzkřísil Izáka X mastičkář pomaže zadek zesnulého člověka a tím ho vzkřísí
poprvé zde promlouvá postava nižšího stavu. Jazyk – hovorové prvky, vulgarismy, latinské výrazy – makarónské verše, kritika středověkých podvodných lékařů, šarlatánství
- fraška - komediální žánr dramatické literatury, jehož námětem je anekdotická zápletka zdůrazňující situační komiku a zveličující komické rysy schematicky vykreslených postav. Vznikla již v antice, rozvíjela se zejména ve středověku (např. Fraška o kádi); v 19. stol. byla rozšířena fraška z maloměstského prostředí
- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký – hry o Faustovi, Don Šajnů)
Žádné komentáře:
Okomentovat