Vývoj světového dramatu ve 20. století
DRAMA – děj, jednání, žánr, který je určen pro jevištní předvádění, kdy děj předváděn herci za použití monologů a dialogů,
syžetový žánr ( fabule – příhoda, která se vypravuje, syžet – způsob uspořádání informací o fabuli )
děj podáván aktuální přítomnou formou, námětem dramatu konflikt ( deus ex machina – náhlé nečekané řešení konfliktů )
stavební jednotky: jednání ( dějství, akt ) <= obraz <= výstup ( příchod až odchod herce ) <= replika ( věta )
žánry: tragédie – vážný obsah, špatný konec ( Čapek – Bílá nemoc )
komedie – veselohra, komická x satirická ( kritika něčeho ) x situační ( Moliére – Lakomec )
tragikomedie – spojení
epické drama – B.Brecht, hra s moderními prvky ( herci oslovují diváky, zcizovací efekt – vytržení z děje )
revue – kabaret
melodram – dramatická báseň, ve které je recitované slovo doprovázeno hudbou
muzikál – divadelní revue, představení spojeno s hudbou a tancem
voudeville – satirická píseň doprovázena jednoduchou melodií, patří k veselohrám
hlavním úkolem divadla by měla být ( podle Aristotela ) katarze – očista od záporných vášní, problémů, strachu
absurdní drama – rozhodující roli má jazyk, ne proto aby se jim něco sdělilo o postavách nebo ději, herci vedou nesmyslné rozhovory, všechno naruby => nesmyslnost života ve kterém žijeme ( Bedett, Ionesco )
CHARAKTERISTIKA – na přelomu století vznikají nové moderní umělecké směry, které se projevily nejen v próze ale i v
dramatu
prvky symbolismu, impresionismu, dekadentní prvky, expresionistické, hluboké prokreslení postav, později i hry s prvky socialistického realismu
Žádné komentáře:
Okomentovat