LITERÁRNÍ SMĚRY A TÉMATA LIT. DĚL:
angažovaná literatura – nespokojenost s nedostatky doby, obraz krize mezilidských vztahů, pocity ohrožení (existenciální próza, italský neorealismus, socialistický realismus)
snaha distancovat se od ideálů konzumní společnosti – kritika „kariérismu“, vzpoura x společenským normám, hledání jistot (američtí beatníci, angličtí rozhněvaní mladí muži)
experimentální próza – zvláště v oblasti formy (absurdní literatura a drama, fran. nový román)
magický realismus – návrat ke starým mýtům a legendám (ruská a latinsko-americká lit.), 2 časové roviny – popis reality vs. návrat do světa fantazie, světa nadpřirozena
vědecko-fantastická literatura – sci-fi, fantasy
postmodernismus – reakce na modernismus, který už neměl lidem co říci, negativní postoj k experimentům, míšení žánrů, prolínání děje a časových rovin
populární (komerční) literatura – žádná myšlenková hodnota
FRANCIE
rozvoj EXISTENCIONALISMU – kořeny jsou ve filozofii vznikl v Německu po 1. světové válce (Martin Heidegger, Karl Jaspers) uznávaná pouze existence jedince problematika bytí člověka ve světě osamocení člověka a zbavení iluzí život člověka je starost a je odsouzen ke svobodě, člověku je dána možnost svobody, kterou si neuvědomuje, uvědomuje si ji až v krajních situacích po válce překonali strach ze smrti a život má zase smysl
Jean – Paul SARTRE (1905 – 1980)
- odmítl Nobelovu cenu
- marxista, ale neuznával jeho základní principy
- podle něj je člověk svobodný, když jedná (být svobodný = jednat)
- psal filozofické úvahy (BYTÍ A NICOTA) vzpomínkové eseje (SLOVA) dramata (ŠPINAVÉ RUCE - hl. hr. Hugo nemá rád lidi, jedná v principu zásad. Nechce mít špinavé ruce. Náhodou zavraždí svého přítele, jeho život dostává jiný smysl a životní rozměr. Tento neuvědomělý čin si interpretuje tak, že bylo dobře to udělat. Nahodilost = zbytečnost, absurdita. U Sartra jsou jeho díla pečlivě vystavěná, vynikající forma) povídky (ZEĎ – španělský republikán Ibieta je zatčen fašisty a označí hřbitov jako údajný úkryt svého přítele, shodou okolností se tam ten přítel ukryl, fašisti ho najdou a zastřelí) romány (CESTY SVOBODY - Věk rozumu, Odklad, Smrt v duši, Poslední šance – pouze ve fragmentech hl. hrdina Mathien Delarne, podobá se Roqentinovi, intelektuál, introvert, pasivní, neschopen samostatného života, neschopen vyjádřit se k svému názoru, díky této neschopnosti propadá zoufalství dostává se do války, ztrácí staré zábrany a začíná se mstít sobě samému i svému okolí, co nedokázal teď dělá s potěšením, až s živočišnou radostí, žije zcela absurdně v závěru proto, aby zemřel)
Žádné komentáře:
Okomentovat