Karel HLAVÁČEK
Česká dekadence, mistr náladovosti, melodičnosti (teskné, zádumčivé verše)
* v Praze, studoval reálku, pak FF, skupina kolem časopisu Moderní revue.
sb. SOKOLSKÉ SONETY – sbírka radosti ze života, zdraví, pravdy,krásy (inspirace členstvím v Sokole)
POZDĚ K RÁNU – sbírka plná chorobných nálad a smutku „konce století“, poezie výjimečných, nevšed. pocitů a představ, jemných nálad, nočních neurčitých krajin, nezřetelné přírodní scenérie, virtuozní dokonalost veršů, propracovaná zvuková stránka-originální hudebnost
MSTIVÁ KANTILÉNA – vzpurné revoltující tóny, symbol odboje – motiv zchudlých gézů z nizozem. odboje proti Španělům.
b. Hrál kdosi na hoboj – tematická neurčitost, snovost krajiny pozdě k ránu, pocity smutku, marnosti, úzkosti; záměrná monotónnost; hudebnost, melodičnost verše – euforie, opakovací figury, rým, melancholická nálada
b. Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji - nejvýstižněji charakterizuje náladu Hlaváčkovy poezie, využívá zvukovost hlásek a opakování slov
přínos: propracovaná zvuk. stránka, melodie, potlačení významovosti, spokojuje se s několika motivy, které obměňuje (užívání stejných slov, slov zvukově podobných), s oblibou vkládá do rukou postav hudeb. nástroje (symbol), pesimismus, nihilismus, soucit se zavrženými, záliba v historii, snovost, individualismus
Žádné komentáře:
Okomentovat