Velká závěť (1461): básně o pomíjivosti a bídě lidského života, strachu ze smrti a lítosti z promarněného mládí; některé z básní psány formou tzv. francouzské balady
- středověký pocit všemocnosti smrti, ale ne mystika a askeze
- střídá se smyslové opojení životem se zoufalstvím a radost s melancholií
- François Rabelaise (1494-1553): původně mnich, pak lékař, věnoval se filosofii, archeologii, studiu starých jazyků a přírodním vědám
Gargantua a Pantagruel (1532-posmrtně): pětidílná epopej v próze, z námětu oblíbené lidové četby o životě obrů → groteskní zveličování, satira na všechny oblasti současného života a středověkého církevního myšlení; první 2 knihy: Rabelaisovy ideály, pokračování se neslo v duchu obnovené inkvizice, kdy byli jeho přátelé učenci upalováni
- veřejně odsouzeny katolickou universitou, Sorbonnou
- básnická skupina Plejáda: hlavou Pierre de Ronsard (1524-1585): milostná poezie po vzoru Petrarcy převážně formou sonetu: Sonety pro Helenu (1571 a 1577)
- Michel de Montaigne: Eseje (3 knihy, od r.1580): úvahy o sobě samém, vše vztahoval k sobě, kritická ironie, smysl života hledal v životě konkrétního člověka, odpor k autoritám i dogmatům Eseje zakázal Ludvík XIV. a papež dal do klatby.
- esej : rozprava o otázkách filosofických, uměleckých či vědeckých, na rozhraní vědeckého a uměleckého podání a zdůrazňuje osobní pojetí; po Montaignových Esejích se rozšířil v Anglii, hl. v uměleckokritické literatuře.
Žádné komentáře:
Okomentovat