ECB – nezávislá nadnárodní měnová instituce – 1.1.1999 (začalo se používat EURO v bezhotovostním platebním styku, v hotovosti o 2 roky později), sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem, v čele Bankovní rada složená z guvernérů členských zemí. Hlavním cílem měnové politiky je cenová stabilita (opatření proti inflaci), využívá hlavně nástroje operace na volném trhu a diskontní nástroje.
ECB + národní CB zemí EU = Evropský systém centrálních bank (ESCB). Tento systém funguje jako běžná CB, označuje se jako EUROFED (podle Federálního rez. systému USA).
Bankovní dohled ECB
BRaD vykonávají v současnosti v rámci ESCB národní CB nebo pověřené instituce členských zemí EU na principu domácí země (na rozdíl od USA). ECB se bude angažovat v oblasti multinacionálních bankovních holdingů.
Jistým problémem zůstává postavení věřitele poslední instance. ECB by měla převzít tuto funkci jako emitent peněz do oběhu (měnová unie), úvěrová pomoc obchodním bankám znamená emisi peněz do oběhu.
Měnová politika ECB
ECB řídí jednotnou měnovou politiky eurosystému, tj. politiku ECB a národních CB. Hlavním cílem je cenová stabilita – meziroční nárůst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HIPC, pod 2% mimo krátkodobé výkyvy), je složen z 62% cen zboží a 38% cen služeb.
ECB uplatňuje systém dvou pilířů při provádění MP:
I. pilíř: vazba mezi cenovou úrovní a množství peněž v ekonomice s využitím měnových agregátů M3 – orientačně stanovená hodnota ročního růstu kolem 4,5%, tvořen strukturou přírůstku reálného HDP + přírůstku inflace změnou rychlosti oběhu.
II. pilíř: analýza dalších ekonomických a finančních jevů ovlivňujících vývoj cen:
- účinky S a D
- nákladové tlaky na ceny zboží, služeb a pracovního trhu
- vývoj finančních trhů (ceny aktiv)
Žádné komentáře:
Okomentovat