Proces ozdravění základních škol byl popsán v předcházející kapitole, nyní se blíže seznámíme s principy projektu Zdravá škola. Abychom se mohli dobře orientovat v problematice, bude nutné zmínit hlavní cíl projektu a podrobněji popsat jeho hlavní pilíře a zásady.
Výchova ke zdravému způsobu života v nejširším slova smyslu je hlavním cílem programu podporující zdraví na základní škole. Zdraví je zde chápáno holisticky, podle definice WHO jako celkově dobrý životní pocit, který člověk prožívá v rovině tělesné, duševní, sociální a duchovní. Z této definice pojmu zdraví pak vyplynuly základní principy ŠPZ. Dva zásadní principy podpory zdraví jsou respekt k přirozeným potřebám jednotlivce a rozvíjení schopnosti komunikovat a spolupracovat.
Předpokladem udržení a rozvoje zdraví člověka je uspokojení přirozených potřeb všech lidí ve škole. Z hierarchie potřeb pro školu vyplývá, že se děti nemohou efektivně učit a učitelé efektivně vyučovat, pokud ve škole a ve třídě nevytvoříme takové podmínky, jež by umožňovaly uspokojení všech okruhů přirozených potřeb (Havlínová, 1998).
Z respektu k přirozeným potřebám jednotlivce vyplývají obecnější postoje - úcta k člověku, lidským společenstvím a přírodě, z principu komunikační schopnosti a schopnosti spolupracovat dále dovednosti, jimiž jsou uspokojovány potřeby jednotlivce umožňující efektivní vzdělávání.
Komunikací v mezilidských vztazích rozumíme sdělování, vzájemné dorozumívání, přenos a výměnu myšlenek, postojů, cílů, hodnot či emocí (Havlínová,1998). Komunikaci dělíme na verbální, neverbální a komunikaci činem. Komunikace založená, zejména ve škole, na respektu k základním lidským potřebám, přispívá k vytvoření pocitu bezpečí a sounáležitosti, projevuje uznání, přispívá k seberealizaci.
Spoluprací rozumíme společnou práci nejméně dvou osob na určité věci, jejich společné směřování k určitému cíli. Spolupráce posouvá řešení problémů kupředu tím, že umocňuje síly jednotlivců a umožňuje dosahování výsledků, které nemůže dosáhnout jednotlivec sám. Skutečná spolupráce vítá odlišnost, snaží se využít potenciálu každého člena.
V činnosti školy podporující zdraví má princip rozvíjení komunikace a spolupráce dvě funkce: jednak je jejím cílem a jednak metodickým prostředkem účinného a integrovaného poznávání světa a vytváření žákovských postojů a kompetencí (Havlínová, 1998).
Dnešní škola prozatím plně nevyužila potenciálu pro rozvoj komunikace a spolupráce. Tyto nedostatky se projevují v nerozvinuté schopnosti naslouchat druhému, chápat ho, neschopnost zaujmout a formulovat vlastní stanoviska, obhájit je a týmově pracovat. Rozvíjení komunikace a spolupráce je obsaženo ve všech devíti zásadách činnosti školy podporující zdraví.
Díky pokračujícímu technickému rozvoji se škola stále více stává nahraditelnou ve své funkci předávání informací, není však nahraditelná ve své funkci socializační, která spočívá na prvním místě v rozvíjení komunikace a spolupráce. Splněním socializační funkce může škola přispět k vytváření základní podmínky lidství a uchovat si tak právo na existenci i v období rozvinuté mediální revoluce (Havlínová, 1998).
Žádné komentáře:
Okomentovat