Hyllos – Národní časopis poučujícího a obveselujícího obsahu

(Ku prospěchu některých dobročinných založení)

- Časopis vycházel v letech 1820 – 1821. Byl to beletristický a populárně naučný týdeník s vlastenecko-výchovnou tendencí, určený lidovému čtenáři.
- Redaktor: Jan Hýbl
- Vydavatel: K. E. Rainold, Praha
- Periodicita: 1x týdně, vycházel od žač. 1820 do konce května 1821, každé pololetí
číslováno zvlášť


Jan Hýbl

- narodil se 3.9. 1786 v České Třebové. Jeho otec Josef byl krupařem, matka Alžběta
v domácnosti. Starší bratr Josef se stal učitelem.

- Jan byl od dětství chápavý a měl výbornou paměť, zajímala ho četba, zejména „knížky
kratochvilné“ , historické (české dějiny). Díky výbornému prospěchu se dostal na
školu Piaristů do Litomyšle. Studoval v německé třídě normální školy, měl se stát
učitelem nebo dále studovat na latinských školách (vyšším stupni). U Piaristů studoval
od svých 13 let opět s výborným prospěchem, zpočátku měl potíže s němčinou, ale
nakonec se němčinu naučil. Poté přestoupil na pětitřídní gymnázium (1798 – 1803).

- V době napoleonských válek chtěl narukovat, ale matka jej odradila, proto r. 1803 odchází do Prahy studovat filozofii (1803 – 1805). Dále studoval techniku, studia nedokončil. V Praze se zapojil do kulturního dění – docházel do České Expedice a navštěvoval přednášky Jana Nejedlého. Tady se seznámil s příčinami národního úpadku a pokusy o nápravu.

- Pokračoval v díle starších všestranných osvícenských popularizátorů, zabýval se šířením vzdělání a především českého jazyka. Díval se na svět racionálně – racionalitu šířil i mezi prostý lid. Snažil se např. vysvětlit různé pověry o strašidlech a nadpřirozených jevech jako přírodní zákony.

- Podle svých přátel byl dobrý člověk, skromný, vstřícný a přívětivý. Měl velký smysl pro humor, pro své přátele psal vtipná přání, gratulace, škádlivé rýmovačky, atd.

- V Praze žil v chudičkém příbytku v Bartolomějské ulici na Starém Městě. A třebaže se domu, kde bydlel, říkalo U zlatého slunce, nikdy sluneční paprsky do úzké uličky nepronikly. V tomto prostředí také zemřel. (14. 5. 1834). Bylo mu 48 let. Příčinou smrti bylo vyčerpání z úmorné práce a nezdravý způsob života ( pil příliš mnoho piva). Je pohřben na Olšanském svatém poli (hřbitově).


Literární činnost:

- Sbírání a překlad kratších článků do domácích novin a časopisů. Pro obživu se věnoval korektorství v pražských tiskárnách. Časem se zcela oddal literatuře. Věnoval se rozmanitým oblastem literatury – beletristice, novinářství, časopisectví, kalendářnictví, hospodářské lit., historické lit., naučné lit., také náboženské a kazatelské literatuře.

- Pro obživu psal světské i náboženské písně, které se prodávaly na poutích
a jarmarcích
.
- Zabýval se i literaturou náboženskou a vzdělávací, literaturou pro prostý lid. Ve své tvorbě dbal na srozumitelnost jazyka, prostší podobu češtiny a dostupnost pro všechny. Pohyboval se mezi venkovany – pochopil mentalitu prostšího lidu, věděl tedy, jak povzbudit lid ke čtení českých knih. Získal obrovské množství čtenářů díky svým časopisům, které měly velký úspěch.

- Redaktorskou dráhu začal r. 1810 překládáním a upravováním lidovýchovného Pabstova časopisu Der Volksfreund s titulem Český lidomil (14 svazků).
(cel. jm. František Antonín Pabst)

- Tento časopis a časopisy překládané F. J. Tomsou se staly co do formy a ideového obsahu předlohou pro Hýblovy časopisy. ( Hyllos 1820 - 1821, Rozmanitosti
1816 – 1822, Jindy a nyní 1828 – 1832)

- Vydal také periodický spis Pabstova česká kronika (4 díly, 1807 – 1827)

- Roku 1817 vydal kalendář Nový toleranční posel pro katolíky a evangelíky aneb národní kalendář. Byl určen k šíření češtiny a vzdělání do odlehlých míst, kam se nedostaly obrozenecké noviny a časopisy.
Redigoval také český Kalendář c.k. hospodářské společnosti, který vycházel v nákladu 10 000 – 50 000 kusů. Kalendář měl hospodářský obsah a byl určen pro velkostatkáře. Text psán anglicky, francouzsky a německy, Hýbl jej přeložil do češtiny. Do obsahu nesměl zasahovat, ale na konec kalendáře přidával seznam českých knih, které byly vydány minulý rok – přispěl k šíření české literatury.

- Do češtiny přeložil nekritickou Nejnovější kroniku a věrnou poselkyni starožitného i nového národu českého (1812 – 1817)

- Psal také drobné povídky pro mládež – Popsání a vyobrazení nejznamenitějších zvířat z historie přirozených věcí (1811), Rozliční příběhové o strašidlech. Snažil se vymýtit pověry z mysli prostých lidí – vysvětloval zdánlivě nadpřirozené jevy pomocí přírodních zákonů, uvažoval racionálně.


- Ke konci života navázal na činnost V.M. Krameria vydáváním děl starší české
literatury ( D. Adam z Veleslavína, J.F. Hammerschmidt, Paleček..)


Divadelní aktivity:

- Hýbl miloval divadlo od mládí, považoval jej za prostředek broušení jazyka, vzdělávání prostších lidí, zlepšování mravů a v neposlední řadě k „ošlechťování srdce“
- Byl ochotníkem, redigoval hry, překládal hry z němčiny do češtiny.
- 1812 – podílel se na obnoveném provozování českých her ve Stavovském divadle.
12.ledna 1812 se hrála česká hra Frydolín aneb cesta do železných hutí, která měla velký úspěch. Hry divadla vycházely v České expedici. Hýbl pomáhal s úpravou češtiny v hrách, redigoval hry, které přeložil jeho přítel Jan Nepomuk Štěpánek, ředitel Stavovského divadla. Nebyl ještě dost zběhlý v češtině, proto požádal o pomoc Hýbla.

- Přeložil hru Abellino, veliký zbojník (truchlohra z r. 1816, autor Zschohk)
- Historie divadla českého od nejstarších dob až do našich časů – významný odborný spisek (1816)

- České hry slavily úspěch, došlo k jejich rozmachu, literáti začali psát vlastní hry.
V České expedici vycházely hry mladých literátů, původní díla a jejich překlady do
češtiny. Dbali na to, aby byla překládána kvalitní dramata, která měla sloužit
venkovským divadlům pro vlastní zpracování.

- Roku 1819 vyšel první svazek Nového divadla českého. Vydával je spolek literátů sdružených kolem Stavovského divadla – J.Hýbl, Jan Nepomuk Štěpánek, Václav Radomil Kramerius, Josef Linda atd. Byla to sbírka, která měla vycházet ročně v několika svazcích se 3 hrami. Nakonec vyšly pouze 3 svazky.
(v prvním svazku – Hrabě Běnovský, Oba lístky, Dům na silnici)

- Roku 1820 bylo ve Stavovském divadle zastaveno hraní českých her ve všední dny, byla zastavena i činnost veřejných ochotnických divadel na venkově. Neuposlechnutí bylo sankciováno, divadla byla přísně střežena.

- Vydávání českých her však pokračuje dál. Jan Nepomuk Štěpánek vydal r. 1820 dílo Divadlo, Hýbl je redigoval.

- Hraní českých her ve Stavovském divadle pokračovalo od r. 1824, ředitelem byl v té době Štěpánek.


Hyllos

Hyllos vycházel v letech 1820 – 1821. Je charakterizován jako beletristický a populárně naučný týdeník s vlastenecko-výchovnou tendencí, určený lidovému čtenáři.
Podtitul – Národní časopis poučujícího a obveselujícího obsahu (Ku prospěchu některých dobročinných založení).

Časopis vycházel jednou týdně od začátku roku 1820 do konce května 1821, kdy bylo vydávání zastaveno, údajně kvůli písni Tak to chce míti tento svět. Píseň sice byla povolena tehdejší cenzurou k tisku, ale pak se znelíbila. Hyllos byl nejprve zastaven, poté plně zapovězen. Každé pololetí bylo číslováno zvlášť. Každé číslo časopisu mělo jinou kompozici, podle počtu a druhu příspěvků. K prvnímu ročníku byl přidán historický kalendář, který podával ukázky ze starších českých spisů. Byl psán prostším jazykem uzpůsobeným lidovému čtenáři.

Vydavatelem časopisu byl Karel Eduard Rainold, který mimo jiné přispíval do časopisu svými rytimani a kresbami.

Předchůdcem časopisu byl německy psaný Hyllos, který vycházel v Praze u Karla Eduarda Rainolda v letech 1819 – 1822. Tento časopis byl zaměřen populárně-naučným směrem, ale také vlastenecký. Byl úzce spjat s pražským německým prostředím. V roce 1819 přijal Jan Hýbl místo redaktora a inspirován německou předlohou začal vydávat vlastní česky psaný časopis Hyllos. Čerpal především z německé předlohy, překládal příspěvky, které se hodily také do českého prostředí. Český i německý Hyllos vycházely z osvícenského požadavku působit na vzdělávání a mravní výchovu čtenářů. Oba časopisy byly prolnuty výraznou národně uvědomovací tendencí, která se projevovala zejména v pravidelném zařazování studiío významu českých osobnostech a památných místech. V českém Hyllosu byla tato tendence ještě výraznější. Sám Hýbl napsal r. 1820 v prvním čísle silně vlastenecky zaměřený úvodní článek, který zdůrazňoval význam česky psaného periodika. Zavedl také pravidelnou závěrečnou rubriku Pamětihodní příběhové české vlasti v všech staletích, která byla psána Janem Nepomukem Štěpánkem. Hýbl také otiskoval v ukázkách starší českou literaturu ( např. Příhody Václava Vratislava, pána na Mitrovicích, na cestě do Konstantinopole). Časopis měl velké množství přispěvatelů, což znamenalo příležitost pro mladé začínající literáty. Hodně příspěvků vycházelo pod pseudonymy.

Přispěvatelé:
Vojtěch Šohaj, Josef Linda, Jan Nepomuk Štěpánek, M. J. Patrčka, Jan Valerián Jirsík, František Šír, Kristián Frycek, Jan Vladyka, Vendelín Dušek, Josef Kamarýt, V. R. Štěpán,
J. K. Lehký, V. Špinka a mnoho dalších


Časopis dále obsahoval:
- U každého čísla byla přiložena rytina nebo kresba zobrazující např. města (hodně článků o Praze), památné budovy v Čechách, významné české panovníky, mýtická knížata. Každá ilustrace byla doprovázena krátkým vysvětlujícím článkem. Mezi autory kreseb patřili např. Kašpar Horst, Josef Šembera nebo Jiří Döbler.

- Objevovalo se zde i množství Hýblových překladů

- Nepravidelně byla v časopise zveřejňována inzerce, která propagovala česky psanou knihu

- Časopis měl naučnou a beletristickou část. Jádrem naučné části byly jednak historické biografie, opírající se především o Hájkovu kroniku a topografické články ( Přemysl, Libuše, Karel IV., popsání Prahy, hradů – Křivoklad, Točník, Žebrák, Loket, Cheb, Okoř, Vorlík , Trosky, Karlštejn, Beroun…) , jednak práce s výchovnou problematikou
(výňatek z Kantova Pojednání o vychovávání dítek, mravní naučení čínského filozofa
Konfucia..)

- Časopis obsahoval i etnografické, statistické a demografické články, přírodovědné studie, které sledovaly spíše senzační stránky předmětu ( Růst lidského těla po smrti, Hoření lidských a hovadských těl..)

- Beletristická část obsahovala původní práce a většinou nepřiznané překlady. Převažovaly drobnější prózy – povídky didaktické a sentimentální, často z orientálního prostředí, historické a mytologické, dobrodružné a strašidelné, humoristické. Jan Hýbl psall všechny druhy povídek.

- Častým žánrem byl anekdotická příběh s historickým nebo mravoučným námětem, dále bajka, dialogická povídka (Josef Linda), jednotlivě se objevila i pohádka (O červené Karkulce) a drama (překlad Plautovy hry Veselohra o pokladu od kanovníka Jana Teichla)

- Poezie – vyskytovala se nepravidelně, uplatnění lyriky reflexivní, vlastenecké, příležitostné, řidčeji satira nebo humorná báseň ( Josef Kamarýt). Oblíbené byly epigramy, aforismy, veršovaná bajka. Výjimečně se objevila epická báseň ( přetisk Lindova Jiřího z Poděbrad).

Význam časopisu:
Přestože byl český Hyllos vydáván pouze necelé dva roky, měl mezi čtenáři obrovský úspěch a byl velmi oblíbený. Díky svým časopisům získal Hýbl pro česky psanou literaturu obrovské množství čtenářů, povzbudil národní cítění lidí a přiblížil literaturu a vzdělání lidovému čtenáři.

Použitá literatura:
Antonín Rybička: Přední křísitelé národa českého, 2. díl
Lexikon české literatury
Josef Hanuš, Jan Jakubec, Jan Máchal, Jaroslav Vlček: Literatura česká 19. století