ČESKÉ KRAMÁŘSKÉ PÍSNĚ

České písně kramářské byly vydány poprvé v říjnu 1937. Na druhém vydání se podíleli autoři Bedřich Václavek a Robert Smetana.Vyšlo v roce 1949 u nakladatelství Svoboda Praha.

Kramářská píseň
Kramářská píseň je píseň, která byla vytištěna jednotlivě v samostatném (čtyřlistém, později dvoulistém) tisku, aby byla lidu prodávána trhovými zpěváky na trzích nebo písňovými kramáři po vesnicích.

Tiskařská praxe zde vypěstovala dosti jednotný typ: Písně byly tištěny zpravidla ve formátu malé šestnácterky, asi od roku 1850 užívaly pak některé tiskárny také formátu malé osmerky.Vyžadoval-li toho rozsah písně, býval počet stran dvojnásobný. Naopak zase, když byly tištěny písně krátké, bylo v jednom tisku spojeno i písní více. Jen o některých tiscích písní duchovních, zejména ze století 18., lze říci, že se jak počtem stran, tak i spojením několika písní podobaly miniaturním kancionálkům. Obvykle však obsahuje kramářský tisk jedinou píseň. Tím se liší český kramářský tisk od kramářských tisků německých, v nichž měla větší důležitost prozaická „novina“ otištěná za písní.

Stejně jednotně se vyvinula i úprava titulního listu. Jeho text obsahuje na prvním místě zpravidla zcela stereotypní název (Nová píseň…, Píseň pro mládence a panny…), rozšířený někdy náznaky o obsahu písně. Pod názvem bývá na titulním listě obrázek (zprvu dřevoryt, později též ocelorytina). Pod obrázkem bývala někdy zmínka o cenzuře tisku nebo začátek písně a (asi v třetině všech tisků) údaje o tiskaři, místu a roku tisku. Nejčastěji však býval
tisk anonymní nebo se uváděl jen některý z těchto údajů.

Na druhé stránce tisku bývá někdy nahoře před počátkem písně umístěna menší ozdůbka nebo ilustrace a pod ní, asi u polovice všech písní, bývá nápěvový údaj opět v stereotypické formuli. Pak následuje vlastní text písně, vysázený někdy souvisle, někdy v slokách, buď číslovaných, nebo bez čísel. Údaje o původu a době tisku stojí někdy také na jeho konci za písní. Písně bývají tištěny zpravidla starými písmy. Jednotlivé písně si jejich majitelé v lidu vázali primitivním způsobem v svazky, někdy dosti rozsáhlé. Přišívali písně na látkový nebo kožený obal a ve formě takovéhoto „špalíčku“ se dochovávají zpravidla dodnes. Tyto špalíčky ukazují někdy zajímavě individualitu svého majitele. Obsahují obraz široce rozvětveného a rozloženého obchodu písněmi v minulých stoletích, často v rozsahu celých dvou století, někdy duchovní písně spolu se světskými, někdy jen duchovní nebo jen světské. Můžeme-li předpokládat, že je kramářská píseň, ať jako tiskařský výtvor, ať jako součást zpěvu, poměrně dosti ještě známa, nelze toho říct o kramářské písni jakožto celkovém kulturně historickém zjevu. Většina kramářských písní, které ještě dnes nacházíme v majetku lidu nebo nasbírány v musejních a jiných sbírkách pochází ze století 18. 19. Vzácněji se ve sbírkách objevuje materiál ze století 17.,některé zprávy však dokazují, že byly písně vydávány pro obchod např. již Jiřím ml. Melantrichem z Aventina, jak ukazuje inventář jeho skladu z r. 1586. Podle materiálu, uchovaného ve sbírkách, lze usuzovat, že vlastní rozmach kramářské písně nastává v století 18., kdy kramářská píseň je institucí naprosto vžitou a rozšířenou, trvá ještě dále i v první polovině století 19. V druhé polovině tohoto století však nabývá píseň kramářská stále zřejměji typických znaků antikvovaného zjevu kulturního. Počátek 20. století zastihuje kramářskou píseň už v naprostém úpadku. Jen ojediněle se navazuje, dokonce ještě i po světové válce, na tradici kramářského tisku písňového, ale ve formách už podstatně změněných (písňové letáky, kuplety apod.).

České kramářské písně: 1/5
O množství písní, které za celou tuto dobu byly kramářsky vytištěny, nelze činit zatím žádných číselných odhadů. Toho, co je zjištěno, můžeme učinit přece jen představu o překvapivé mohutnosti tohoto zjevu. Kramářské písně byly tištěny u nás v neméně než padesáti městech a místech, v nichž bylo zjištěno přes 200 tiskařů, kteří se jejich tiskem zaměstnávali. Podle složení jednotlivých špalíčků v muzeích i v rukou lidu je zjevné, že obchod s kramářskými písněmi z jednotlivých tiskáren byl velmi dobře organizován trhem, který se rozprostíral po celé české oblasti. Přesto ovšem sbírky z jednotlivých krajů jeví svou zvláštní individuálnost. Rozložení kramářských písní v majetku lidu je totiž tak regionální, že ani nejdůkladnější znalost určitého okrsku nezaručuje ještě skutečný obraz jevu celého a každý nový sebemenší sběr může po této stránce připravit sběrateli nová a nová překvapení. Česká kramářská píseň jakožto zjev kulturní je poměrně svébytná. Skládá se ze dvou tradičních složek a touto svou tvářností se také liší od podobných písňových institucí, uplatňujících se v kultuře jiných národů.

Jednou z nich je tradice dramatického zpěvu, která doprovází zpěv obrazovým znázorňováním děje. Dříve se na našich trzích objevovaly svérázné postavy jarmarečních zpěváků, kteří zpívajíce písně o vraždách nebo jiných drastických událostech ze života lidu, předváděli opěvovaný děj pomocí statických obrazů, namalovaných na velkém plátně, rozděleném v řadu obrazových polí. S postupem písně ukazovali jednotlivé události zpívaného děje holí na obraze.

Druhá složka dodala českému kramářskému zpěvu jeho specifické tvářnosti. Prodeji tištěné písně, k němuž dochází na českých trzích, vychází v oblasti českého lidového zpěvu vstříc jako složka nanejvýš podnětná mimořádná obliba zpěvu a zpěvnost, kterou v celém národě vypěstovala česká náboženská reformace. Tato zpěvnost, která pak zůstává typickým znakem české lidové kultury i v době protireformační, způsobila, že prodej písní opouští i trhy a stává se kramářskou živností, provozovanou posléze v daleko větší míře od chalupy k chalupě než na trzích. Kramářská píseň se také osvobozuje od úlohy být složkou dramatického předvádění epického příběhu, stává se účelem sama sobě a vedle původní funkce zpravodajské přibírá i funkce čistě písňové, měníc se posléze v samostatnou ryzí písňovou kulturu, která se suverénně zmocňuje každého útvaru, ocitajícího se v jejím dosahu.

Zatímco německá kramářská píseň je písní jen novinovou, publikují české kramářské tisky vedle obsáhlých písní o vraždách, katastrofách, válkách a novotách ve stejné míře také písnělyrické, lidové i složené kramářskými skladateli, písně ceremoniální, satirické, vlastenecké aj. Kramářská píseň se stala nesmírně důležitým činitelem v duševním životě lidu. Stává seřečištěm, kterým do lidového zpěvu a zároveň do jeho duševního života vtéká mohutný proud nových látek, myšlenek a forem; stává se institucí, ve které žije mnoho starých tradic a která prostředkuje mezi uzavřenou „nižší“ kulturou lidovou a „vyšší“ kulturou umělou v celé její mnohotvárnosti (městský život, civilizační a kulturní novoty, společenské změny, úsilí politické a národní atd.). Přináší látky, které se v písni lidu venkovského, tedy selského, ani v jeho kulturním zájmu vůbec do té doby neobjevovaly. Tím se sice lidový zpěv ruší ve své kulturně slohové uzavřenosti a formové čistotě, zato však nesmírně obohacuje látkově. Zde je nutno připomenout také velkou úlohu, kterou hrála kramářská poezie jakožto prostředkovatel mezi umělou poezií a lidem. Skutečnost, že skrze kramářskou píseň zlidověla celá řada skladeb českých obrozenských básníků, staví kramářskou píseň do zvláštního světla i v poměru k umělé poezii české, která ve svých počátcích nejen že užila nejednou kramářských tisků jakožto zcela normálního prostředku svého rozšíření, nýbrž byla

České kramářské písně: 2/5
dlouho poplatná i celému slohu kramářské poezie. Kramářská píseň je tedy trochu prostředím, kterým nejen že „vyšší“ kultura se stává majetkem lidových vrstev, nýbrž také kultura lidová působí zpět na kulturu „vyšší“. Dobrou polovici kramářských písní tvoří však tvorba ryze lidová. V ní se setkáváme s výtvory, jež jsou zřejmě ojedinělými pokusy, podnícenými určitou životní situací, anebo událostí v životě toho či onoho příslušníka lidové vrstvy,ale nalézáme v ní i výsledky soustavné tvorby neumělých lidových veršovců, podnícených k básnění jistě nejen láskou k písni a zpěvu, nýbrž i přečetnými vzory, jež jim kramářská píseň poskytla a pravděpodobně nakonec i tím, že se jim právě v této instituci nabízel možnost skladbu uveřejnit. Kramářská píseň jako instituce vede lid k záměrné, uvědomělé slovesné tvorbě.

Je zřejmé, že v poměru k ryze lidové písni přinesla vymoženost tištěné písně kramářské do písňové kultury lidu podmínky zcela nové. A v těchto nových podmínkách a možnostech, jejichž prostá, tradovaná lidová píseň nemá, koření také stěžejní formální rysy, kterými se kramářská píseň, někdy k svému prospěchu, někdy neprospěchu, liší od ostatní lidové písně Především se v kramářské písni vyvinul druh lidové písně, v němž je nepoměrně více důrazu položeno na složku textovou než hudební.

Kramářský skladatel tvoří takový text, který lze zpívat, a vytváří tak charakteristický písňový útvar, v němž je hudební složce přisouzena úloha tolik průvodní. Text kramářské písně se rozvíjí do rozsahu, jakého u lidové písně téměř neznáme. Počet jeho slok se pohybuje trvale mezi desíti až dvacíti, a není-li téměř kramářských písní kratších, nejsou vzácné případy, kdy kramářská píseň má slok několikrát více. Kramářský skladatel nejen že mluví o sobě jako o konkrétní, zcela určité osobnosti, nejen že vypravuje o svých zvláštních, zcela individuálních zážitcích i záležitostech, nýbrž oslovuje zpravidla tradiční formulí v první sloce posluchače a vyzývá je k poslechu písně. Oznamuje posluchačům se zálibou i datum události, o níž zpívá,jindy slibuje zpravit posluchače v další písni, např. o trestu, který stihl viníka apod. Nejednou pak v závěrečné sloce jmenuje i své jméno. To vše patří přímo k typickým funkčním znakům kramářské písně, písně původně novinové, určené k poslechu a ke koupi.

Verš kramářské písně zůstává trvale nedokonalý a nejednou prozrazuje na svého skladatele, že neuměl ani spočítat slabiky. Místo rýmů jsou pravidlem asonance a ještě častěji slabičné dvojice jen zvukově vzdáleně příbuzné, dikce proto zůstává primitivní, není korektivu, který by uhladil drastický výraz přepjatých představ a nevhodnou lexikální výbavu skladby. Zatímco lidové ústní podání stírá z tradované písně všechny znaky individuálnosti, čímž se píseň stává snadně přenosným majetkem každého jedince ve zpívajícím kolektivu, zachovává si kramářská píseň fixací v tisku svůj toporný ráz individuálního výtvoru, jejž nadto zesiluje některými zvláštními mechanismy v dikci skladby. Z dalšího vývoje kramářské písně -zejména v 2. polovině 19. století – individualizace kramářských autorů pokračuje. Jméno pražského lidového básníka Františka Haisse, autora četných kramářských písní, vytištěných kolem roku 1850 pražskými tiskárnami, představuje nám prvního takřka profesionálního kramářského skladatele. Podle množství jednotlivých vydání oblíbených písní i podle počtu tiskáren, které se tiskem kramářských písní zabývaly, můžeme soudit, že obchod s kramářskými písněmi měl po tři staletí značně veliký organizační aparát. Tento aparát se nazývá lidová živnost.

České kramářské písně: 3/5
Funkci kramářské písně v lidovém kulturním prostředí lze tedy shrnout takto: Kramářská píseň vnáší do prostředí lidového zpěvu především nové životní obzory a látky, s nimiž se lid setkával jinak jen zřídka, rozmnožuje konkrétně obsahovou látku lidového zpěvu, podněcuje lid k slovesné tvorbě, zvyšuje lidovou básnickou produkci mnohem více než tradovaná píseň lidová, stává se v nižších lidových vrstvách životním prostředkem jako živnost a v kultuře lidu vytváří nový svérázný druh lidové písně, jehož formální znaky se vyvinuly ze zvláštních podmínek, plynoucích z tisku písní.

Hudební stránka kramářské písně tvoří kulturně zcela samostatnou a poměrně málo známou kapitolu. Hudební složka písně byla funkčně podřazena složce slovesné. Úkolem nápěvu bylo doprovázet text písně a nikoli umocňovat jej tak, aby spolu s nápěvem tvořil umělecký písňový útvar s náladově sjednoceným a vzájemně se doplňujícím výrazem hudebním a slovesným. Úkolem nápěvu bylo oživit interpretaci písně. Ve většině případů bylo lhostejné,kterým nápěvem se píseň zpívá. Nápěv mohl být podle individuálních znalostí a vkusu střídán. Všeobecně byla řešena otázka nápěvu u kramářských písní prostě tak, že skladatel nové písně odkázal k nápěvu jiné známé písně. Při výběru takové písně nepadal na váhu hudební obsah nápěvu, nýbrž jedině jeho metrické schéma a zřetel k tomu, aby toto schéma souhlasilo s metrickým útvarem nového textu. Ale ani tento požadavek nebýval splněn celý. Často postačilo, odpovídal-li počet slabik přibližně počtu hudebních kvantit v melodii. Výbor Bedřicha Václavky a Roberta Smetany se pokusil o průřez celou šíří zjevu písně kramářské.

Začíná písněmi barokními, veskrze proniklými povědomím o marnosti tohoto života a suverenitě smrti, aby pak předvedl několik písní, které líčí strašné tresty těch, kdo toho nepamatují a propadají světským radostem a hříchům. Zázračnost jejich představového
světa a zevrubnost, s jakou se líčí kruté tresty, které stihly provinilce nám připomínají barokní skladby o mučení svatých.

V písních o svatých najdeme dochováno doznívání staročeské legendy o svaté Kateřině, legendu o sv. Jenovefě a četné jiné látky. Také tu stojí na prvním místě zázračnost svatých, jako např. v písni o sv. Janovi, ale najdeme tu i celé kouzlo lidových skládání duchovních. Jiný obzor otevírají skladby světské. Poměrně řídké jsou ty písně v podstatě epické, kde se příběh soustředil skladateli do formy balady. Zpravidla zachovávají písně výpravné charakter zevrubných a obšírných vypsání udávajících se příběhů. Rozsáhlým oborem jsou skládání o loupežnících a hrůzostrašných příbězích, které s nimi rozliční lidé prožili, jakož i o trestech, které je pak stihly. Vedle loupežníků z povolání to bývají zločinní vojáci, kteří se často dostávají do konfliktu se spravedlností. Celá řada zločineckých jmen dosáhla pomocí kramářských písní pravé proslulosti (např. Babinský). Najdeme v nich vypsán zevrubně celý jejich životopis. Jako v písni lidové zaujímají však významné místo i v písni kramářské lyrické písně, především milostné písně lidové. Jde většinou o určitý případ, uvedený v písni popřípadě i vlastním jménem. City milenců jsou líčeny hodně pateticky, s užitím velkého aparátu slovního a obrazového, leckdy však také s celou naivní smyslovostí, pro kterou byly moralizujícími sběrateli přísně odmítány. Hojné jsou také kramářské tisky písní speciálně svatebních, které byly zpívány při svatebních obřadech a zvycích. A pak je to ovšem manželský stav, který dává podnět k rozjímání váhavých mládenců, někdy i k ostré satiře, zejména na ženy. Druhým velikým komplexem látkových, ať už se vyjadřuje lyrickými písněmi za ztracenou svobodou nebo epickým líčením událostí je vojna a válka. Vždy znova

České kramářské písně: 4/5
vidíme, jak jsou mladící odváděni, loučí se s milenkami a rodiči, zvykají si v cizině na trpký vojenský život a jsou svědky krvavých bitev. Zvláštní odrůdou jsou tu písně o konkrétních
válkách. Najdeme písně od válek tureckých, přes války napoleonské až po války italské a zejména rakousko-německou válku z roku 1866, která zasáhla naše země přímo, a proto byla
mnohokráte opěvována. Ale najdeme mezi nimi i píseň o událostech válečných tak odlehlých, jako byla např. válka krymská, písně o válce německo-francouzské z roku 1870 apod.

Celá řada písní sleduje také domácí politické a sociální události. Zejména je to uvolňování stavu selského, ať zrušením poddanství nebo roboty. Vedle katastrof válečných jsou to dále katastrofa a zjevy přírodní, které byly často a obšírně opěvovány a zajisté též lidem pilně sledovány: zemětřesení v zemích vzdálených, povodně, komety, hladomory apod. Konečně zpívá kramářská píseň s velikou oblibou o kulturních novotách, když se dostávají do našich zemí. Vedle písní o bramborách, kávě a Americe, které publikujeme, najdeme řadu písní o kuřácích, o zavedení řepy burgyně, o železnici a velocipedu, ba i píseň proti vystěhovalectví na Krym. Jedním z nejmladších odvětví jsou konečně písně vlastenecké a politické. Byl to zejména rok 1848, který je uvedl do oběhu. Jeho ohlasem je píseň o rytířích z Baníku. Velmi výrazné a charakteristické jsou písně o jednotlivých stavech: především o stavu selském, o důležitém stavu mlynářském, o tkalcích, o „bratráncích“ stavějící železnice a o havířích. Některé z nich mají přímo podobu písní cechovních.

Formálně nejzdařilejšími jsou namnoze písně, kde se skladatel opíral o jistý mechanický princip formální: ať už skládal svou píseň podle písmen abecedy, proplétal český text s německým, smíchal do písně všecka možná přísloví, posmívaje se jim, nebo si zahýřil vyjmenováním všech možných měst a míst, která nějak přispěla k vypravovanému humoristickému ději.

Závěr
Kramářská píseň se nám dochovává, jak již bylo řečeno, ve dvou formách: jednak v písňových tiscích, jednak v ústním podání lidu. Účelem sbírky České písně kramářské bylo uveřejnit výbor kramářských písní jedině podle zachovaných písňových tisků, zatímco úkol publikovat kramářské písně podle jejich znění v lidovém podání je problémem zcela samostatným a je vydavateli ponecháván jiné vhodné edici.