a) společenské a politické poměry, vznik národního hnutí
Od poslední třetiny 18. stol do 30. let 19. stol. (konec 1868). Český národ si začíná uvědomovat češství (používala se Němčina, česky mluvily jen spodní vrstvy).
1773 – Zrušen jezuitský řád (papežem Klimentem XIV.)
1781 – Toleranční patent a patent o zrušení nevolnictví (Josef II.) – Povoloval i jiné vyznání než katolické.
Zájem o českou historii. Doba preromantismu a romantismu – důraz na národní zájmy.
Gelasius Dobner
Zajímal se o historii. Jako první poukázal na chyby v Hájkově kronice. Kritické připomínky – došel pouze do poloviny kroniky.
František Martin Pelcl
Pokračoval v Dobrovského práci.
Nová kronika česká – Oprava Hájkovy kroniky.
b) vědecké zaměření literatury
Královská česká společnost nauk (později Česká akademie věd).
Josef Dobrovský
Pracoval jako vychovatel dětí u Nosticů. Kritická metoda zkoumání starých spisů. Psal latinsky a německy. Zakladatel silabotonické poezie.
Základy jazyka staroslověnského –Mluvnice jazyka z doby Cyrila a Metoděje. Zrod slavistiky.
Zevrubná mluvnice českého jazyka – Psáno německy.
Dějiny české řeči a literatury – První vědecky napsaná souhrnná práce o českém jazyce.
Německo-český slovník – Dva díly. Přesvědčení, že největší rozkvět českého jazyka byl v době Veleslavínské a v době napsání Kralické bible.
Josef Jungmann
Zakladatel jazykového pojetí národa (příslušník národa je ten, kdo tím národním jazykem mluví). Přeložil Ztracený ráj (John Milton), Atala (Chateaubriand, těžké na překlad), Slovo o pluku Igorově. Obohacuje českou slovní zásobu (staré výrazy, novotvary, přejímání z cizích jazyků.
Jungmanova vědecká škola – Purkyně, Jan Svatopluk Presl, …
Česko-Německý slovník – Pět dílů.
Slowesnost – Učebnice, první soustavný výklad lit. teorie v češtině.
Historie literatury české – Sloužilo jako učebnice.
František Palacký
Zajímal se o historii. Jmenován zemským historiografem. Stoupenec austroslavismu (Česká země v rakouské monarchii, ale ta by měla mít federativní princip), po rozehnání kroměřížského sněmu (1848) změnil názor.
Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – 5 dílů, nejvýznamnější dílo české historiografie. Do roku 1526 (nástup Habsburků, Č. země pak už nejsou svobodné). V českých dějinách se střídají dobré a zlé doby. Dobrá – husitská; zlá – pobělohorská.
Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie – Napsal to s P. J. Šafaříkem, pak se za to styděli, propagovali časoměrný systém.
Na slovensku – Maďarizace, menší vlastenecké uvažování, brali si vzor u nás. Na Slovensku bylo legální evangelické náboženství, mluvilo se bibličtinou (jazyk Bible Kralické). Prostý lid mluvil v každém kraji jinou slovenštinou, šlechta maďarsky.
Josef Ignác Bajza
První pokusy o vytvoření slovenského spisovného jazyka.
René mládenca príhode a skúsenosti – Výchovný román. René putuje Evropou.
Anton Bernolák
Ze západoslovenského nářečí chtěl vytvořit spisovný jazyk – bernoláčtinu.
Juraj Fándly
Dúverná zmlúva medzi mnichom a diablom – Osvícenský román, obhajuje reformy Josefa II., slovenská šlechta je nepřijala.
Ján Holý
Psal bernoláčtinou, i když už bylo jasné, že se neujme. Eposy o slovenské a slovanské historii.
Pavel Josef Šafařík
Zajímal se o vše slovanské, myšlenka slovanské vzájemnosti (záruku toho, že nezaniknou viděl ve vzájemné spolupráci).
Slovanské starožitnosti – Nejstarší dějiny slovanských národu do 10. století. Ukazuje, že měli stejně kvalitní původ, jako ostatní národy.
c) česká expedice, rukopisy, slovanská idea, lidové čtení
Václav Matěj Kramerius
Vydával knížky lidového čtení (nenáročné texty pro spodní měšťanskou vrstvu a vzdělanější vesničany). Překlady z němčiny a francouzštiny.
Pražské poštovní noviny – Dříve Schönfeldské Pražské noviny, po čase přejmenovány Krameriovy cís. král. vlastenecké noviny – jediná cesta jak dostat evropské myšlenky na venkov.
Česká expedice – Vydavatelský a rozšiřovatelský podnik. Vydával i staré české autory.
Rukopisy – český preromantismus
Důraz na vše národní. Honba za starou literaturou.
Rukopis Královédvorský a Zelenohorský
1817 – Václav Hanka objevil ve věži kostela ve Dvoře Králové rukopis. Asi z 13. stol. Příběhy z dob Sámovy říše, Jaroslav, epos o pobití Tatarů u Olomouce. Veřejnost nadšena, přijal je i Dobrovský.
1818 – Do muzea anonymně poslán další rukopis (zelenohorský). Skladba Libušin soud, Sněm. Dobrovský je označil za padělek, všichni se od něj odvrátili. Za padělatele označil Václava Hanku a Josefa Lindu. Spor o pravost rukopisů. Splnily svůj úkol – povznesly český národ a inspirovaly umělce (Myslbek, Aleš, Mácha, Smetana, Mánes, Jirásek, …)
Ján Kollar
Profesor slovanských starožitností.
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými – podle něj se dělí slovanské jazyky (ruština, polština, …).
Slávy dcera – Básnická skladba, 645 sonetů, 5 dílů a předzpěv (psán časomírou). Obrací se k slovenskému národu – má se přimknout k Rusku. Názvy zpěvů podle slovanských řek – Sála, Labe, Rén, Vltava, Dunaj, později přidal Léthé, Acheron (řeky podsvětí). V prvních třech zpěvech setkání s Mínou (dcera slovanské bohyně Slávy poslaná na svět, aby Slovanům vynahradila příkoří). Doprovází básníka, představy o budoucnosti slovanských národů. Prolíná se láska k vlasti s láskou k Míně.
František Ladislav Čelakovský
Poezií je možno dát národu charakter. Redaktor České včely (příloha Pražských novin).
Slovanské národní písně – Rozsáhlé třísvazkové dílo.
Mudrosloví národu slovanského v příslovích
Ohlas písní ruských (1829) – Podnětem – vítězství Rusů nad Tatary. Základem psaní – Byliny (převedl je do poetického tvaru, ponechal ruská jména, rusismy). Postavy – Ilja Muromec, kníže Vladimír, …
Ohlas písní českých (1839) – Zcela jiný charakter – lidové, přírodní motivy, lyrické a lyricko-epické skladby.
Toman a lesní panna – Baladická báseň
Růže stolistá – Cyklus milostných básní a epigramů.
Karel Jaromír Erben
Sběratel
Prostonárodní české písně a říkadla – Soubor dodnes využívaných národních písní.
Kytice (1853) – 13 básní, lid. poezie. Problém viny a trestu (Poklad, Vodník) Forma: Epika, dramatický děj, zvukomalba. Pohanské mýty – osud, nezměnitelný zákon. Křesťanské mýty – láska a odpuštění
Divadlo
Bouda – 3 roky.
Václav Thám – viz. 15. otázka.
Žádné komentáře:
Okomentovat