Česká próza 1. pol. 20. století
Obsah: Úvod a rozdělení, Legionářská literatura, Demokratický proud, Katolicky orientovaná próza, Prozaická balada, Psychologický román, Humoristická próza
Úvod a rozdělení
Na počátku 20. století stále pokračují autoři starších směrů, jako realisté, naturalisté, impresionisté. Nová díla a jejich autoři se dají rozdělit do následujících skupin: legionářská literatura, demokratický proud, katolicky orientovaná próza, prozaická balada (= lyrizovaná próza), psychologický román a humoristická próza. Ve 20. letech převažovaly menší žánry, próza byla lyrická, utopická a reportážní, ve 30. letech získala próza dominantní postavení, šlo zejména o společenský, psychologický a historický román, zesílena byla epičnost, pokračuje tradiční žánr balady.
Legionářská literatura
Autoři legionářské literatury se účastnili války na ruské frontě a potom byli vtaženi do vnitrostátní politiky. Přijímáni byli kladně, protože se podíleli na osvobození státu. Válku zobrazovali jako historickou událost, tématem byl zahraniční odboj.
Rudolf Medek napsal románový cyklus Anabáze, což je kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zejména účasti českých legionářů. Děj je přerušován úvahami a diskusemi, vyjádření je dramatické. Dále napsal např. divadelní tragédii Plukovník Švec a oslavnou báseň Zborov (autor se účastnil bitvy u Zborova).
Josef Kopta napsal románovou trilogii Třetí rota, kde ze zorného úhlu obyčejného pěšáka líčí postup malé vojenské jednotky od Zborova do Vladivostoku a dále problémy vzniku samostatného státu. (další zmínka o Koptovi v psychologickém románu)
Jaroslav Kratochvíl sympatizoval s myšlenkami socialistické revoluce a odmítl boj proti Rudé armádě. Rozsáhlý román Prameny je složitým obrazem poměrů v carském Rusku a osudu českého intelektuála ve válce.
Válka jako téma se objevila i v dílech Čapka, Vančury a dalších.
Demokratický proud
Karel Čapek byl světově známý spisovatel a novinář. Byl také velkou osobností filosofie, zajímal se o noetiku (nauka o poznání). Byl stoupencem relativismu (pravda je relativní, nedá se říct kdo má pravdu) a pragmatismu (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem). Kromě literatury rád cestoval a měl vztah ke zvířatům. Mezi jeho ranou tvorbu patří povídky (Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada psané s bratrem Josefem, Boží muka), kde přemýšlí o otázkách svobody člověka, smyslu života a možnosti poznání pravdy. Napsal také své první drama, Loupežník (střet výbojného mládí s pokrytectvím dospělých). Do poloviny 20. let psal dramatické a románové utopie, jejichž účelem bylo varovat lidi před zneužitím techniky (vědeckofantastická lit.). Například hra RUR pojednává o přemnožení robotů, kteří se vzbouří proti lidem a zničí je, na konci se ve dvou robotech probudí lidská vlastnost – cit, která dává naději že lidstvo zůstane zachováno. Ve hře Ze života hmyzu (spolupráce s Josefem) jsou prvky expresionismu, kritika lidských nedostatků je obrazně předvedena na různých druzích hmyzu, tulák hledá smysl života. Utopický román Továrna na absolutno pojednává o vynálezu síly, která mění lidi, což vede ke konfliktům a ničení. Podobný je utopický román Krakatit, který je o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět, zdůrazněna je každodenní drobná užitečná práce pro
Žádné komentáře:
Okomentovat