20. Časové řízení projektu: odhad doby aktivity, vypracování harmonogramu
Odhad doby trvání
- obsahuje stanovení počtu pracovních period, které budou pravděpodobně potřebné ke kompletaci každé aktivity
- osoba či skupina, která je nejvíce seznámena s charakterem určité činnosti, by měla provést nebo schválit odhad doby trvání činnosti
- vstupy – seznam činností, omezení, předpoklady, historické informace
- nástroje – exp. posouzení, analogické odhady
- výstup – odhad doby trvání
- odhadování vyžaduje uvažovat nejen pracovní periody, ale často také uvažovat průběžný čas (např. tvrdnutí betonu čtyři dny
- většina rozvrhovacího software pracuje s tímto problémem automaticky
Vypracování harmonogramu
- znamená určit data začátku a konce projektových činností, je to proces interaktivní, ne jen pouhé rozhodnutí o projektovém rozvrhu.
- vstupy do vypracování harmonogramu
- zásobník zdrojů – potřebné znalosti o tom, jaké zdroje jsou k dispozici, v jakém čase a složení
- kalendáře – projekt. kalendář a kalendář zdrojů určují období, kdy se může pracovat
- omezení – ukončení určitých dodávek ke stanovenému datu je obvykle požadováno investorem, zákazníkem nebo jinými externími faktory; tato omezení se nazývají klíčové události nebo hlavní milníky
- nástroje a techniky pro vypracování harmonogramu
- matematická analýza – obsahuje výpočet teoreticky nejdřívějších a nejpozdějších datumů začátku a konce všech projektových aktivit; vypočtená data nejsou termíny, ale spíše indikují časový interval, ve kterém by se měly pohybovat; nejrozšířenější matematické modely jsou:
- metoda kritické cesty CPM – používá prostá deterministická data nejdřívějšího a nejpozdějšího začátku a konce projektové aktivity; je založena na sekvenční síťové logice a prostém odhadu dob trvání činností
- metoda grafického ohodnocení GERT - je určena pro pravděpodobnostní zacházení jak se síťovou logikou, tak i s odhadem doby trvání aktivity
- technika ohodnocení programu PERT – používá sekvenční logiku a vážený průměr odhadů doby trvání k výpočtu doby trvání, PERT používá očekávanou hodnotu doby trvání
- stlačení (komprese) doby trvání – je speciální případ matematické analýzy, která hledá cesty ke zkrácení rozvrhu projektu beze změny rozsahu projektu; obsahuje techniky jako:
- crashing – analyzovány možné změny nákladů a termínů v rozvrhu, aby se rozhodlo, jak získat největší zkrácením doby trvání při nejmenším přírůstku nákladů; ne vždy vyplodí životaschopnou variantu a výsledky vedou ke zvýšení nákladů
- zrychlené sledování – vykonávání aktivit paralelně, když by normálně měly být sekvenční, může vést ke změnám a obyčejně zvyšuje riziko
- heuristika vyrovnávání zdrojů – matematická analýza často produkuje předběžný rozvrh, ve kterém je požadováno více zdrojů než-li je k dispozici, pak použijeme heuristiky k přidělení nedostatkového zdroje nejprve aktivitám z kritické cesty; vyrovnání zdrojů často vede k delší době trvání než je už předběžného rozvrhu
- software projektového řízení – se používá jako podpora vypracování rozvrhu projektu; automatizují výpočty matematické analýzy a vyrovnávání zdrojů a umožňují rychlé rozhodování na základě mnoha alternativ
Výstupy z vypracování harmonogramu
- projektový rozvrh – harmonogram – obsahuje plánované začátky a očekávané konce pro každou aktivitu
- rozvrh bývá prezentován v přehledné formě nebo v podrobné formě; používá některou z následujících forem:
- síťový diagram projektu s připojenými daty
- úsečkový diagram – také nazývaný Ganttův diagram
- milníkový graf – podobá se úsečkovému, ale ukazuje rozvrhované začátky a konce hlavních dodávek a klíčových externích styčných bodů
- síťový diagram s časovým měřítkem – vzniká spojení síťového a úsečkového diagramu, a proto ukazuje projektovou logiku, dobu trvání a další rozvrhované informace
21. Řízení projektových nákladů
- obsahuje procesy zajišťující, že projekt bude dokončen se schváleným rozpočtem
- v podstatě je spojeno s náklady na zdroje
- proces řízení by měl také počítat s vlivem projektových rozhodnutí na provozní náklady při využívání projektového produktu po skončení projektu (např. snížení počet kontrol může snížit náklady, ale může to být na úkor provozních nákladů zákazníka)
- komplexní pohled na řízení projekt. nákladů se nazývá řízení nákladů po celý životní cyklus produktu
- řízení projektových nákladů musí počítat s potřebou informovat účastníky projektu
- u malých projektů je plánování, odhad nákladů a vytváření rozpočtu tak těsně spojeno, že se jeví, jako jeden proces
Plánování zdrojů
- obsahuje rozhodování o fyzických zdrojích (lidé, zařízení, materiál) a o množství každého zdroje, které bude použito na jednotlivé projektové činnosti
Odhad nákladů
- obsahuje vypracování odhadů nákladů na zdroje potřebné ke kompletaci projektových činností
- odhad nákladů znamená vypracovat odhad pravděpodobné kvantitativní hodnoty – kolik budu provádějící organizaci stát vytvořit nějaký produkt nebo poskytnout služby
- tvorba ceny je obchodní rozhodnutí
- odhad nákladů zahrnuje určení a posouzení různých nákladových alternativ
- vstupy do odhadu nákladů
- sazby zdrojů – musíme znát jednotkové ceny pro každý zdroj
- nástroje a techniky pro odhad nákladů
- odhadování podle analogie – znamená použít skutečné náklady předcházejících podobných projektů jako základny pro odhad nákladů probíhajícího projektu; celkově je méně nákladné než jiné techniky, ale je také celkově méně přesné
- parametrické modelování – obsahuje použití projektových parametrů v matematickém modelu k predikci projektových nákladů; modely mohou být jednoduché nebo složité; parametrické modely jsou spolehlivé, když historické informace použité k vypracování modelu jsou přesné, parametry použité v modelu jsou dobře kvantifikovatelné, model je flexibilní.
- odhadování zdola nahoru – tato technika zahrnuje odhadování jednotlivých pracovních položek, pak jejich sumarizaci do jednotlivých odhadů, které nakonec tvoří celkový odhad nákladů projektu
- výstupy z odhadování nákladů
- odhady nákladů jsou kvantitativní odhady pravděpodobných nákladů na zdroje, které jsou požadovány ke kompletaci projektových činností
- mohou být prezentovány sumárně nebo podrobně
- náklady musí být odhadnuty pro všechny zdroje
- odhad nákladů obsahuje práci, materiál, dodávky a speciální kategorie, jako je inflační koeficient nebo nákladová rezerva
- nákladové odhady jsou celkově vyjádřeny v jednotkách měny, ale mohou být použít i jiné jednotky, jako pracovní hodiny nebo dny
- odhady nákladů se mohou v průběhu projektu zpřesňovat, neboť budou brány v úvahu další detaily, které jsou postupně k dispozici
- rozpočet nákladů
- představuje přidělení celkových odhadů nákladů na jednotlivé pracovní položky, aby se tak vytvořila základna pro měření projektového výkonu
- metody vypracování rozpočtu
- rozpočet shora dolů – zahrnuje přípravu dat na vrchní úrovni, jako je vrcholový a střední management; čísla dodaná manažery pochází z jejich rozhodnutí na základě minulé zkušenosti, dat z podobných minulých projektů; výhoda je, že nemusí být určeny podrobně jednotlivé pracovní činnosti před schválením celkového rozpočtu projektu
- rozpočet zdola nahoru – obrácený než-li předchozí; ke stavbě detailních požadavků elementární činnosti, jejich časové nároky, popisy a požadavky na pracovní zručnost; odhady se udělají pro každou činnost, a to pro pracovní čas, materiál a strojní čas, odhady se pak převedou na korunové hodnoty a odhady se pak zpracují do rozpočtu pro každou následující úroveň v rozpočtové hierarchii; všechny komponenty nákladů a rozpočtů odděleních jsou zapracovány do celkového rozpočtu a dány ke schválení vrcholovému vedení; obecným problémem rozpočtu zdola nahoru je ten, že jednotlivci mají snahu přecenit své potřeby, protože se domnívají, že top management může rozpočet krátit určitým procentem
- rozpočet podle minulé základny – zakládá se na financování projektu podle porovnání předchozích výkonů; metoda je aplikovatelná pro opakující se programy, zvláště ve veřejném sektoru; hlavím problémem tohoto přístupu je přimět účastníky ke shromáždění dat a ověřování programů; příliš mnoho času se může ztratit dokumentací výsledků programu, čímž se zhorší efektivita tohoto přístupu, proto se v praxi málo používá
- výstup z rozpočtu nákladů – základna nákladů – je časově rozfázovaný rozpočet, který se používá k měření a sledování průběhu nákladů na projektu; vytváří se sumací odhadovaných nákladů v čase a obvykle se zobrazuje ve tvaru S-křivky
Regulace nákladů (kontrola nákladů)
- obsahuje především faktory, které ovlivňují vznik změn vůči základně nákladů, abychom zjistili, jsou-li změny prospěšné, rozhodnutí, že se základní rozvrh nákladů změní a řízení skutečných změn, když se objeví
- řízení a kontrola obsahuje:
- monitorování průběhu nákladů a určení odchylek od plánu
- zajištění, aby všechny změny byly přesně zaznamenány do základny nákladů
- zabránění, aby byly nesprávné, nevhodné nebo neautorizované změny zahrnuty do základny nákladů
- regulace nákladů musí být pečlivě integrována s ostatními řídícími a kontrolními procesy
- při řízení a kontrole nákladů se pracuje s vytvořenou hodnotou a s analýzou vytvořené hodnoty (EVA) – umožní manažerovi v době kontroly projektu odhadnout náklady na celý projekt, tato hodnota může být v porovnání s rozpočtovou hodnotou varovným signálem pro projektového vedoucího i pro investora
- odhad nákladů při skončení – EAC – je předpověď celkových projektových nákladů, která je založená na měření postupu projektu a na analýze vytvořené hodnoty, prognózy jsou:
- EAC = skutečné náklady k datu kontroly plus zbývající projektový rozpočet modifikovaný výkonovým koeficientem
- EAC = skutečné náklady k datu kontroly plus nový odhad pro zbývající práce
- EAC = skutečné náklady k datu kontroly plus zbývající rozpočet
22. Řízení změn
- všeobecné řízení změn obsahuje:
- ovlivňování faktorů, které tvoří změny, a zajištění, aby změny byly pro projekt prospěšné
- rozhodnutí, že se změna provede
- řízení aktuálních změn, kdy a jak se mají provést
- obecné řízení změn vyžaduje:
- udržení integrity základen pro měření postupu projektu – všechny schválené změny by měly být promítnuty do projektového plánu, pouze změny v rozsahu projektu ovlivňují tyto základny pro měření projekt. výkonů
- zajistit, že změny v rozsahu produktu se zobrazí i v definování rozsahu projektu
- koordinaci změn v průběhu projektu – častým jevem je, že poměrně malá změna, se při komplexním pohledu odrazí v mnoha dalších faktorech
- vstupy do obecného řízení změn
- projektový plán – je základnou, proti níž se změny uplatňují
- zprávy o průběhu projektu - poskytují informace o stavu projektu
- požadavky na změny – tyto požadavky se mohou jevit v mnoha formách – ústní, písemná, přímé nebo zprostředkované, iniciované interně nebo externě…)
- nástroje a techniky obecného řízení změn
- změnový regulační systém – je to soubor formalizovaných, dokumentovaných procedur, které definují kroky, jakými smí být oficiální dokument změněn; obsahuje doklady, systém sledování a schvalovací úrovně potřebné pro autorizaci změn; musí také obsahovat procedury, jak se chovat ke změnám, které se vykonají bez předchozího prozkoumání (např. jako výsledek reakcí na havárie)
- konfigurační management – je každá dokumentovaná procedura použitá ve vztahu k technického a administrativnímu řízení a dohlíží na:
- identifikaci a dokumentaci funkčních a fyzických vlastností systému nebo některé položky
- regulaci všech změn takových vlastností
- zaznamenává a podává zprávy o změnách a stavu jejich implementace
- prověřuje systém i detaily, zda odpovídají požadavkům
- v mnoha oblastech je konfigurační management subsystémem změnového regulačního systému a používá se ke zjištění, zda popis projektového produktu je správný a úplný
- měření výkonu – techniky měření výkonu, jako je vytvořená hodnota pomáhají stanovit případné odchylky od plánu, které vyžadují korekční akce
Zobrazují se příspěvky se štítkemnáklady. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnáklady. Zobrazit všechny příspěvky
1) KOMUNIKAČNÍ MIX
KOMUNIKAČNÍ MIX
(postavení v mg mixu, složky a proces komunikace, osobní a neosobní komunikace, integrovaná mg komunikace)
POSTAVENÍ V MG MIXU
- podsystém marketingového mixu
- je to každá forma řízené komunikace, kterou firma používá k:
o informování
o ovlivňování
o a přesvědčování
spotřebitelů, distributorů nebo určitých skupin veřejnosti
- záměrné a cílené vytváření informací, které jsou určeny pro trh a to ve formě, která je přijatelná pro cílovou skupinu
- charakteristický rys: primární komunikace
- úkoly:
o stimulovat a podpořit prodej výrobků
o působit v souladu s ostatními složkami MG mixu
SLOŽKY MG KOMUNIKACE:
1. Reklama
2. Podpora prodeje
3. Osobní prodej
4. Public relations
5. Přímý marketing
Druh komunikace Náklady Výhody Nevýhody
Osobní prodej (osobní) vysoké N na jeden kontakt umožňuje pružnou prezentaci a získání okamžité reakce 1. N na kontakt podstatně vyšší než u ostatních forem; 2. nesnadné získat kvalifikované obchodníky;3. časová náročnost
Reklama
(neosobní) celkově drahá, ale relativně levná na jeden kontakt vhodná pro masové působení, výraznost a řízení sdělení (100%-ně kontrolovatelná zadavatelem 1. značně neosobní, 2. nelze předvést výrobek, 3. nelze přímo ovlivnit nákup, 4. nesnadné měření účinku
Podpora prodeje (neosobní) může být nákladná upoutá pozornost, dosáhne okamžitý účinek 1.snadno napodobitelná konkurencí,
2. krátkodobé působení
Public Relations (neosobní) relativně levné, publicita zdarma vysoký stupeň důvěryhodnosti nelze tak snadno řídit jako ostatní formy
PROCES MG KOMUNIKACE:
- základním cílem komunikace je informování, přesvědčování a ovlivňování rozhodovacích procesů cílové skupiny (podnikatelské subjekty, neziskové organizace, určité skupiny veřejnosti, veřejnost jako celek)
- cíle komunikace:
1 informovanost
- poskytnout informace o výrobku, službě, firmě
- poskytnout informace o způsobu používání výrobku, služby
2 stimulace poptávky
- zvýšení poptávky po výrobku nebo službě
- výrobková diferenciace – odlišení našeho výrobku od konkurenčního
homogenní poptávka: zákazník považuje výrobky za identické bez ohledu na výrobce
diferencovaná poptávka: zákazník chápe stejné výrobky různých firem jako odlišné
3 zdůraznění užitku
- zdůraznění výhody, kterou výrobek / služba přináší majiteli
- výrobek / službu pak můžeme prodávat za vyšší ceny na daném trhu
4 stabilizace prodejů
- prodeje se mohou měnit – sezónnost, cykličnost (lednice, auta), nepravidelnost poptávky (půjčky, sukně), což zvyšuje náklady na výrobu, skladování a servis výrobků
Další cíle (Kottler):
5 oblíbenost (pozitivní myšlení členů cíl. skupiny o výrobku)
6 preference (S dává přednost výrobku před výrobky konkurence)
7 přesvědčení (S-ele o tom, že si chce výrobek koupit)
8 nákup
- komunikační strategie:
1 Pull strategie:
o snaha prodávajícího stimulovat poptávku konečného spotřebitele, který pak vyvine tlak na distribuční cestu
o výrobce informuje inzerátem nebo jinou reklamou obchodní mezičlánky o tom, že realizoval reklamní kampaň zaměřenou na konečného S (TV reklamy, inzerce v časopisech, novinách apod.)
o zákazník bude výrobek poptávat a obchodník na to musí být připraven
o nejčastější prvky používané v Pull strategii:
- reklama
- podpora prodeje (sponzoring, vzorky)
2 Push strategie:
o cílem je podporovat výrobek na jeho cestě ke konečnému spotřebiteli, tzn. komunikovat s jednotlivými členy distribučního kanálu
o největší důraz na osobní prodej
(příspěvky na společnou reklamu, obchodní slevy, motivace dealerů….) s tím, aby členové distribučního kanálu věnovali čas a úsilí prodeji výrobků konečnému spotřebiteli
3 Načasování
o důležitý faktor úspěšnosti obou strategií
o reklamní aktivity převažují v předprodejním období
o osobní prodej důležitý během samotné transakce
o v poprodejním stádiu opět důležitá reklama:
- potvrdí zákazníkovi, že jeho rozhodnutí o nákupu výrobku bylo správné
- připomíná mu, že výrobek existuje, lze ho opět zakoupit a být s ním opět spokojen
Charakter procesu komunikace:
sdělení sdělení sdělení sdělení
Zdroj komunikace Zakódování Přenos médiem Dekódování Příjemce sdělení
- zdroj komunikace (odesílatel) realizuje:
o identifikace cílové skupiny,
o identifikace cílové skupiny (jednotlivec, skupina jednotlivců, část veřejnosti nebo veřejnost jako celek),
o definování požadované reakce (zvýšit informovanost o výrobku, službě nebo firmě, vyzkoušení produktu a nebo jeho nákup),
o tvorba sdělení,
o výběr média,
o volba zdroje sdělení,
o vymezení způsobu zjištění zpětné vazby a
o sestavení celkového rozpočtu na komunikaci.
- vytvořené sdělení zakóduje,
- médium přenese sdělení k příjemci
- příjemce sdělení dekóduje.
Prvky komunikačního procesu:
o odesílatel a příjemce sdělení (subjekty komunikačního procesu),
o sdělení a komunikační cesty (nástroje komunikace),
o kódování, dekódování, odezva, zpětná vazba (komunikační činnosti),
o šum (překážka komunikace).
Odesílatel sdělení:
- tvůrce a realizátor komunikačního procesu
- vychází z komunikační a tím i mg a firemní strategie
- snaží se o optimální sladění komunikačních nástrojů tak, aby dosáhl stanovených cílů s minimálními náklady
- měl by:
o přesně vědět, koho chce oslovit a jaké reakce u něj chce vyvolat,
o umět sdělení zakódovat tak, aby byl příjemce schopen sdělení dekódovat a aby ho dekódoval v tom smyslu, který odesílatel zamýšlel,
o použít k šíření sdělení taková média, kterými adresáta dostihne a která mu poskytnou zpětnou vazbu (umožní sledovat reakce příjemce)
- realizuje tyto činnosti:
o identifikace cílové skupiny
o definování požadované reakce
o tvorba sdělení
o výběr média
o výběr zdroje sdělení
o vymezení způsobu zjištění zpětné vazby
o sestavení celkového rozpočtu na komunikaci.
Příjemce sdělení:
= každý, koho chce firma svým sdělením oslovit, tj.:
- potenciální kupec výrobků nebo služeb firmy,
- jejich současný uživatel,
- ten, kdo o nákupu rozhoduje nebo
- ten, kdo při rozhodování spolupracuje
- lze ho vnímat jako:
1 osobnost s individuálními hodnotami, motivy, zájmy apod.
2 člena určité soc. skupiny, která vytváří silné etické a sociální normy, podle kt. se jedinec chová
3 člena společnosti – formuluje rámec obecně uznávaných hodnot a norem a tak ovlivňuje způsob,
jak bude jedinec obsah sdělení přijímat a zpracovávat
Sdělení:
= souhrn symbolů, které odesílatel vysílá směrem k příjemci
- mělo by vystihnout charakter a podstatu nabízeného produktu a vyjadřovat jeho hodnotu pro příjemce
- mělo by být: snadno zapamatovatelné (jednoduché, stručné, jednoznačné), originální….
- musí: (koncept AIDA)
1 upoutat pozornost příjemce a vzbudit jeho zájem o výrobek
2 být srozumitelné oběma, tj. zdroji i příjemci
3 odpovídat přáním a potřebám příjemce a přinášet vhodnou možnost jejich uspokojení
Komunikační cesty:
= nástroj pro přenesení sdělení od odesílatele k příjemci
- osobní komunikační cesty:
o přímý dialog mezi dvěma nebo více osobami,
o dělí se na:
podpůrné – prodejci kontaktují příjemce na cílovém trhu
odborné – nezávislí odborníci sdělují svůj úsudek cílové skupině
sociální – s potenc. zákazníky hovoří známí, sousedé, příbuzní….
- neosobní komunikační cesty:
o zde je osobní kontakt nahrazován technickými prostředky/společenskými faktory…
o dělí se:
média:
• tiskoviny (noviny, časopisy, poštovní zásilky),
• audiovizuální média (rozhlas, televize),
• elektronická média (zvukové nahrávky, videokazety, videodisky, CD-ROMy, webové stránky),
• obrazová média (billboardy, světelné reklamy, plakáty);
prostředí:
ovlivňuje sklon zákazníka nakupovat produkty nebo služby (barevně vymalované prodejny, advokátní kanceláře vyzdobené uměleckými předměty, provozovny služeb vybavené moderním nábytkem, elegantními lustry či mramorovými sloupy),
události:
společenské akce s cílem dosáhnout konkrétních účinků komunikace u cílové skupiny příjemců sdělení (tiskové konference, slavnostní zahájení, sponzorování sportovních akcí).
Kódování:
= schopnost vyjádřit sdělení prostřednictvím symbolů
- nejúčinnější: jednoduché a jednoznačné symboly, které jsou srozumitelné většině spotřebitelů,
- čím více se okruh výrazů a zkušeností odesílatele kryje s okruhem výrazů a zkušeností příjemce, tím je komunikace účinnější
Dekódování:
= proces, kterým příjemce transformuje symbolické sdělení do svého vlastního vyjádření
- symbol = význam, který jednotlivec přikládá slovům, barvám, tvarům, zvukům, obrazům a jejich kombinace s různými kontexty
- firma se musí snažit komunikovat s každým S-elem jeho vlastním jazykem
Reakce / odezva:
- ze strany příjemce
- vyzkoušení výrobku, jeho nákup nebo zájem o další informace
Zpětná vazba:
= ta část reakce příjemce, která je přenášena zpět do firmy
- poskytuje firmě info o postojích, zvyklostech, motivech, potřebách, kupním i spotřebním chování příjemce
Šum:
= poruchy komunikačního procesu
- jsou dány:
o osobností odesílatele – špatné sdělení, technické nedostatky média
o prostředím – velká konkurence na trhu
o příjemcem sdělení – pochopil jinak
- příčiny:
o selektivní pozornost – spotřebitel zaznamená jen některé informace
o selektivní zkreslení – tendence lidí vnímat sdělení tak, jak je chtějí slyšet (efekt zúžení – S nevidí/neslyší info, které ve sdělení jsou; efekt rozšíření – S vidí / slyší info, které ve sdělení ve skutečnosti nejsou)
o selektivní zapamatování – tendence lidí podržet si v paměti pouze malou část přijatých informací
(postavení v mg mixu, složky a proces komunikace, osobní a neosobní komunikace, integrovaná mg komunikace)
POSTAVENÍ V MG MIXU
- podsystém marketingového mixu
- je to každá forma řízené komunikace, kterou firma používá k:
o informování
o ovlivňování
o a přesvědčování
spotřebitelů, distributorů nebo určitých skupin veřejnosti
- záměrné a cílené vytváření informací, které jsou určeny pro trh a to ve formě, která je přijatelná pro cílovou skupinu
- charakteristický rys: primární komunikace
- úkoly:
o stimulovat a podpořit prodej výrobků
o působit v souladu s ostatními složkami MG mixu
SLOŽKY MG KOMUNIKACE:
1. Reklama
2. Podpora prodeje
3. Osobní prodej
4. Public relations
5. Přímý marketing
Druh komunikace Náklady Výhody Nevýhody
Osobní prodej (osobní) vysoké N na jeden kontakt umožňuje pružnou prezentaci a získání okamžité reakce 1. N na kontakt podstatně vyšší než u ostatních forem; 2. nesnadné získat kvalifikované obchodníky;3. časová náročnost
Reklama
(neosobní) celkově drahá, ale relativně levná na jeden kontakt vhodná pro masové působení, výraznost a řízení sdělení (100%-ně kontrolovatelná zadavatelem 1. značně neosobní, 2. nelze předvést výrobek, 3. nelze přímo ovlivnit nákup, 4. nesnadné měření účinku
Podpora prodeje (neosobní) může být nákladná upoutá pozornost, dosáhne okamžitý účinek 1.snadno napodobitelná konkurencí,
2. krátkodobé působení
Public Relations (neosobní) relativně levné, publicita zdarma vysoký stupeň důvěryhodnosti nelze tak snadno řídit jako ostatní formy
PROCES MG KOMUNIKACE:
- základním cílem komunikace je informování, přesvědčování a ovlivňování rozhodovacích procesů cílové skupiny (podnikatelské subjekty, neziskové organizace, určité skupiny veřejnosti, veřejnost jako celek)
- cíle komunikace:
1 informovanost
- poskytnout informace o výrobku, službě, firmě
- poskytnout informace o způsobu používání výrobku, služby
2 stimulace poptávky
- zvýšení poptávky po výrobku nebo službě
- výrobková diferenciace – odlišení našeho výrobku od konkurenčního
homogenní poptávka: zákazník považuje výrobky za identické bez ohledu na výrobce
diferencovaná poptávka: zákazník chápe stejné výrobky různých firem jako odlišné
3 zdůraznění užitku
- zdůraznění výhody, kterou výrobek / služba přináší majiteli
- výrobek / službu pak můžeme prodávat za vyšší ceny na daném trhu
4 stabilizace prodejů
- prodeje se mohou měnit – sezónnost, cykličnost (lednice, auta), nepravidelnost poptávky (půjčky, sukně), což zvyšuje náklady na výrobu, skladování a servis výrobků
Další cíle (Kottler):
5 oblíbenost (pozitivní myšlení členů cíl. skupiny o výrobku)
6 preference (S dává přednost výrobku před výrobky konkurence)
7 přesvědčení (S-ele o tom, že si chce výrobek koupit)
8 nákup
- komunikační strategie:
1 Pull strategie:
o snaha prodávajícího stimulovat poptávku konečného spotřebitele, který pak vyvine tlak na distribuční cestu
o výrobce informuje inzerátem nebo jinou reklamou obchodní mezičlánky o tom, že realizoval reklamní kampaň zaměřenou na konečného S (TV reklamy, inzerce v časopisech, novinách apod.)
o zákazník bude výrobek poptávat a obchodník na to musí být připraven
o nejčastější prvky používané v Pull strategii:
- reklama
- podpora prodeje (sponzoring, vzorky)
2 Push strategie:
o cílem je podporovat výrobek na jeho cestě ke konečnému spotřebiteli, tzn. komunikovat s jednotlivými členy distribučního kanálu
o největší důraz na osobní prodej
(příspěvky na společnou reklamu, obchodní slevy, motivace dealerů….) s tím, aby členové distribučního kanálu věnovali čas a úsilí prodeji výrobků konečnému spotřebiteli
3 Načasování
o důležitý faktor úspěšnosti obou strategií
o reklamní aktivity převažují v předprodejním období
o osobní prodej důležitý během samotné transakce
o v poprodejním stádiu opět důležitá reklama:
- potvrdí zákazníkovi, že jeho rozhodnutí o nákupu výrobku bylo správné
- připomíná mu, že výrobek existuje, lze ho opět zakoupit a být s ním opět spokojen
Charakter procesu komunikace:
sdělení sdělení sdělení sdělení
Zdroj komunikace Zakódování Přenos médiem Dekódování Příjemce sdělení
- zdroj komunikace (odesílatel) realizuje:
o identifikace cílové skupiny,
o identifikace cílové skupiny (jednotlivec, skupina jednotlivců, část veřejnosti nebo veřejnost jako celek),
o definování požadované reakce (zvýšit informovanost o výrobku, službě nebo firmě, vyzkoušení produktu a nebo jeho nákup),
o tvorba sdělení,
o výběr média,
o volba zdroje sdělení,
o vymezení způsobu zjištění zpětné vazby a
o sestavení celkového rozpočtu na komunikaci.
- vytvořené sdělení zakóduje,
- médium přenese sdělení k příjemci
- příjemce sdělení dekóduje.
Prvky komunikačního procesu:
o odesílatel a příjemce sdělení (subjekty komunikačního procesu),
o sdělení a komunikační cesty (nástroje komunikace),
o kódování, dekódování, odezva, zpětná vazba (komunikační činnosti),
o šum (překážka komunikace).
Odesílatel sdělení:
- tvůrce a realizátor komunikačního procesu
- vychází z komunikační a tím i mg a firemní strategie
- snaží se o optimální sladění komunikačních nástrojů tak, aby dosáhl stanovených cílů s minimálními náklady
- měl by:
o přesně vědět, koho chce oslovit a jaké reakce u něj chce vyvolat,
o umět sdělení zakódovat tak, aby byl příjemce schopen sdělení dekódovat a aby ho dekódoval v tom smyslu, který odesílatel zamýšlel,
o použít k šíření sdělení taková média, kterými adresáta dostihne a která mu poskytnou zpětnou vazbu (umožní sledovat reakce příjemce)
- realizuje tyto činnosti:
o identifikace cílové skupiny
o definování požadované reakce
o tvorba sdělení
o výběr média
o výběr zdroje sdělení
o vymezení způsobu zjištění zpětné vazby
o sestavení celkového rozpočtu na komunikaci.
Příjemce sdělení:
= každý, koho chce firma svým sdělením oslovit, tj.:
- potenciální kupec výrobků nebo služeb firmy,
- jejich současný uživatel,
- ten, kdo o nákupu rozhoduje nebo
- ten, kdo při rozhodování spolupracuje
- lze ho vnímat jako:
1 osobnost s individuálními hodnotami, motivy, zájmy apod.
2 člena určité soc. skupiny, která vytváří silné etické a sociální normy, podle kt. se jedinec chová
3 člena společnosti – formuluje rámec obecně uznávaných hodnot a norem a tak ovlivňuje způsob,
jak bude jedinec obsah sdělení přijímat a zpracovávat
Sdělení:
= souhrn symbolů, které odesílatel vysílá směrem k příjemci
- mělo by vystihnout charakter a podstatu nabízeného produktu a vyjadřovat jeho hodnotu pro příjemce
- mělo by být: snadno zapamatovatelné (jednoduché, stručné, jednoznačné), originální….
- musí: (koncept AIDA)
1 upoutat pozornost příjemce a vzbudit jeho zájem o výrobek
2 být srozumitelné oběma, tj. zdroji i příjemci
3 odpovídat přáním a potřebám příjemce a přinášet vhodnou možnost jejich uspokojení
Komunikační cesty:
= nástroj pro přenesení sdělení od odesílatele k příjemci
- osobní komunikační cesty:
o přímý dialog mezi dvěma nebo více osobami,
o dělí se na:
podpůrné – prodejci kontaktují příjemce na cílovém trhu
odborné – nezávislí odborníci sdělují svůj úsudek cílové skupině
sociální – s potenc. zákazníky hovoří známí, sousedé, příbuzní….
- neosobní komunikační cesty:
o zde je osobní kontakt nahrazován technickými prostředky/společenskými faktory…
o dělí se:
média:
• tiskoviny (noviny, časopisy, poštovní zásilky),
• audiovizuální média (rozhlas, televize),
• elektronická média (zvukové nahrávky, videokazety, videodisky, CD-ROMy, webové stránky),
• obrazová média (billboardy, světelné reklamy, plakáty);
prostředí:
ovlivňuje sklon zákazníka nakupovat produkty nebo služby (barevně vymalované prodejny, advokátní kanceláře vyzdobené uměleckými předměty, provozovny služeb vybavené moderním nábytkem, elegantními lustry či mramorovými sloupy),
události:
společenské akce s cílem dosáhnout konkrétních účinků komunikace u cílové skupiny příjemců sdělení (tiskové konference, slavnostní zahájení, sponzorování sportovních akcí).
Kódování:
= schopnost vyjádřit sdělení prostřednictvím symbolů
- nejúčinnější: jednoduché a jednoznačné symboly, které jsou srozumitelné většině spotřebitelů,
- čím více se okruh výrazů a zkušeností odesílatele kryje s okruhem výrazů a zkušeností příjemce, tím je komunikace účinnější
Dekódování:
= proces, kterým příjemce transformuje symbolické sdělení do svého vlastního vyjádření
- symbol = význam, který jednotlivec přikládá slovům, barvám, tvarům, zvukům, obrazům a jejich kombinace s různými kontexty
- firma se musí snažit komunikovat s každým S-elem jeho vlastním jazykem
Reakce / odezva:
- ze strany příjemce
- vyzkoušení výrobku, jeho nákup nebo zájem o další informace
Zpětná vazba:
= ta část reakce příjemce, která je přenášena zpět do firmy
- poskytuje firmě info o postojích, zvyklostech, motivech, potřebách, kupním i spotřebním chování příjemce
Šum:
= poruchy komunikačního procesu
- jsou dány:
o osobností odesílatele – špatné sdělení, technické nedostatky média
o prostředím – velká konkurence na trhu
o příjemcem sdělení – pochopil jinak
- příčiny:
o selektivní pozornost – spotřebitel zaznamená jen některé informace
o selektivní zkreslení – tendence lidí vnímat sdělení tak, jak je chtějí slyšet (efekt zúžení – S nevidí/neslyší info, které ve sdělení jsou; efekt rozšíření – S vidí / slyší info, které ve sdělení ve skutečnosti nejsou)
o selektivní zapamatování – tendence lidí podržet si v paměti pouze malou část přijatých informací
6) Přednáška: VÝBĚR VZORKU
MARKETINGOVÝ VÝZKUM
VÝBĚR VZORKU
Celý proces výběru vzorku je výrazně ovlivněn tím, kolik na něj podnik má peněz, kolik času mu věnuje a jak jej umí zorganizovat.
NÁKLADY
ČAS hlediska při výběru vzorku
ORGANIZACE
Velikost vzorku velmi výrazně ovlivní vlastnosti dat, které získáváme při následném výzkumu vzniká tím určitý význam informací.
Výběr vzorku navazuje a vychází ze statistiky:
určité jevy v sociálním prostředí mají určitou podobu výskytu četností.
1) Normální rozdělení
2) Jednotlivé typy výběrů /Teorie vzorků/
3) Práce s daty
(1) Normální rozdělení
Vlastnosti normálního rozdělení:
• křivka normálního rozdělení je symetrická podle určité osy (křivky)
• křivka má tvar zvonu – Gaussova křivka
• modus a medián se shodují (slučují)
• to jak je zvon úzký (široký) tak to udává směrodatnou odchylku (+/-)
Je-li směrodatná odchylka: +/- 1 tak do tohoto rozsahu spadá cca 68,3% pozorování /měření/
+/- 2 tak do tohoto rozsahu spadá cca 95,4% pozorování
+/- 3 tak do tohoto rozsahu spadá cca 99,7% měření
Příklad:
Průměrná výška mužů v České republice je 180 cm. Směrodatná odchylka je 10 cm.
+/- 1 : 68,3% mužů má výšku 170 – 190 cm
+/- 2 : 95,4% mužů má výšku 160 – 200 cm (+/- 2 * 10 cm)
(2) Teorie vzorku
[ Nejlepší by byl průzkum u všech obyvatel: např. 1x za 10 let se uskutečňuje sčítání lidí, ale cca 10% obyvatel záměrně zkresluje uvedené informace. ]
A/ Požadavky na vzorek (výběr):
1. Reprezentativnost - vzorek by měl být vybírán aselektivním způsobem, všechny statistické jednotky by se měly dostat do výběru
- jestliže zvolíme základní soubor: lidé, kteří chodí nakupovat do supermarketů, tak víme, že tam chodí 2/3 žen - proto volíme vzorek v tomto poměru (tj. 2/3 žen a 1/3 mužů)
2. Spolehlivost - rozumíme jí, že výrok je správný, tj. tento výrok je možné učinit i na základě výzkumu jiného vzorku (porovnávat s obdobnými zveřejněnými výzkumy)
3. Přesnost - je vyjádřena pomocí standardní chyby, což je odchylka od toho co říkáme, že bude (interval od-do)
- chceme-li zvětšit přesnost musíme zvětšit zkoumaný vzorek
4. Platnost (validita) - to co jsme zjistili, že odpovídá skutečnosti, že to vyjadřuje skutečný stav (měříme to, co chceme měřit)
B/ Základní typy výběru vzorků (odhadů):
1. slepý odhad - kde velikost vzorku, jeho výběr je svěřen pouze intuici řešitele
2. nákladový přístup - vychází se z toho, kolik můžeme použít peněz na výzkum (primární výzkum je nutno podpořit silnými sekundárními daty)
3. statistický přístup
• základní soubor - úplná množina sociálních objektů, které jsou předmětem zkoumání
• vyčerpávající šetření - oslovujeme každý objekt zkoumání (zaměřené objekty)
• výběrový soubor - soubor objektů, který jsme si vybrali, ten by měl odrážet
požadované vlastnosti
• representativní soubor - má schopnosti reprodukovat vlastnosti základního souboru
(určení %-tní shody se základním souborem)
I. aselektivní výběr vzorku:
- náhodný výběr - náhodným výběrem si zvolíme 100 zákazníků např. z 5.000
- systematický výběr - náhodně vybereme jednoho respondenta a poté podle určitého klíče např. každého dalšího 5-tého respondenta
- vícestupňový pravděpodobnostní výběr - někdy též stratifikovaný vzorek – mluvíme zde o sociálních skupinách (nákup knih – vybíráme skupiny v určitých fázích sociálního vývoje)
- plošný výběr - např. rozdělení Jihočeského kraje na určité logické celky, tj. k šetření vybereme jen určité oblasti kraje a z nich si vybereme aselektivní celky
• náhodnost a) přímá (přímá náhodnost výběru jednotlivců)
b) nepřímá (nepřímá náhodnost výběru jednotlivců z vybraných skupin)
4. kvótní výběr - vytvořil jej George Galup
• výběr typu lidí (výběr typických spotřebitelů)
• samovýběr (internet – lidé se sami přihlásí do různých diskusních skupin)
KVALITATIVNÍ VÝBĚR – je opakem výše uvedeného kvantitativního výběru – vylučuje statistiku!
VÝBĚR VZORKU
Celý proces výběru vzorku je výrazně ovlivněn tím, kolik na něj podnik má peněz, kolik času mu věnuje a jak jej umí zorganizovat.
NÁKLADY
ČAS hlediska při výběru vzorku
ORGANIZACE
Velikost vzorku velmi výrazně ovlivní vlastnosti dat, které získáváme při následném výzkumu vzniká tím určitý význam informací.
Výběr vzorku navazuje a vychází ze statistiky:
určité jevy v sociálním prostředí mají určitou podobu výskytu četností.
1) Normální rozdělení
2) Jednotlivé typy výběrů /Teorie vzorků/
3) Práce s daty
(1) Normální rozdělení
Vlastnosti normálního rozdělení:
• křivka normálního rozdělení je symetrická podle určité osy (křivky)
• křivka má tvar zvonu – Gaussova křivka
• modus a medián se shodují (slučují)
• to jak je zvon úzký (široký) tak to udává směrodatnou odchylku (+/-)
Je-li směrodatná odchylka: +/- 1 tak do tohoto rozsahu spadá cca 68,3% pozorování /měření/
+/- 2 tak do tohoto rozsahu spadá cca 95,4% pozorování
+/- 3 tak do tohoto rozsahu spadá cca 99,7% měření
Příklad:
Průměrná výška mužů v České republice je 180 cm. Směrodatná odchylka je 10 cm.
+/- 1 : 68,3% mužů má výšku 170 – 190 cm
+/- 2 : 95,4% mužů má výšku 160 – 200 cm (+/- 2 * 10 cm)
(2) Teorie vzorku
[ Nejlepší by byl průzkum u všech obyvatel: např. 1x za 10 let se uskutečňuje sčítání lidí, ale cca 10% obyvatel záměrně zkresluje uvedené informace. ]
A/ Požadavky na vzorek (výběr):
1. Reprezentativnost - vzorek by měl být vybírán aselektivním způsobem, všechny statistické jednotky by se měly dostat do výběru
- jestliže zvolíme základní soubor: lidé, kteří chodí nakupovat do supermarketů, tak víme, že tam chodí 2/3 žen - proto volíme vzorek v tomto poměru (tj. 2/3 žen a 1/3 mužů)
2. Spolehlivost - rozumíme jí, že výrok je správný, tj. tento výrok je možné učinit i na základě výzkumu jiného vzorku (porovnávat s obdobnými zveřejněnými výzkumy)
3. Přesnost - je vyjádřena pomocí standardní chyby, což je odchylka od toho co říkáme, že bude (interval od-do)
- chceme-li zvětšit přesnost musíme zvětšit zkoumaný vzorek
4. Platnost (validita) - to co jsme zjistili, že odpovídá skutečnosti, že to vyjadřuje skutečný stav (měříme to, co chceme měřit)
B/ Základní typy výběru vzorků (odhadů):
1. slepý odhad - kde velikost vzorku, jeho výběr je svěřen pouze intuici řešitele
2. nákladový přístup - vychází se z toho, kolik můžeme použít peněz na výzkum (primární výzkum je nutno podpořit silnými sekundárními daty)
3. statistický přístup
• základní soubor - úplná množina sociálních objektů, které jsou předmětem zkoumání
• vyčerpávající šetření - oslovujeme každý objekt zkoumání (zaměřené objekty)
• výběrový soubor - soubor objektů, který jsme si vybrali, ten by měl odrážet
požadované vlastnosti
• representativní soubor - má schopnosti reprodukovat vlastnosti základního souboru
(určení %-tní shody se základním souborem)
I. aselektivní výběr vzorku:
- náhodný výběr - náhodným výběrem si zvolíme 100 zákazníků např. z 5.000
- systematický výběr - náhodně vybereme jednoho respondenta a poté podle určitého klíče např. každého dalšího 5-tého respondenta
- vícestupňový pravděpodobnostní výběr - někdy též stratifikovaný vzorek – mluvíme zde o sociálních skupinách (nákup knih – vybíráme skupiny v určitých fázích sociálního vývoje)
- plošný výběr - např. rozdělení Jihočeského kraje na určité logické celky, tj. k šetření vybereme jen určité oblasti kraje a z nich si vybereme aselektivní celky
• náhodnost a) přímá (přímá náhodnost výběru jednotlivců)
b) nepřímá (nepřímá náhodnost výběru jednotlivců z vybraných skupin)
4. kvótní výběr - vytvořil jej George Galup
• výběr typu lidí (výběr typických spotřebitelů)
• samovýběr (internet – lidé se sami přihlásí do různých diskusních skupin)
KVALITATIVNÍ VÝBĚR – je opakem výše uvedeného kvantitativního výběru – vylučuje statistiku!
3) Výnosy, náklady a hospodářský výsledek
Výnosy, náklady a hospodářský výsledek
Výnosy - peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě
- zejména- tržby za prodej vlastních výrobků a služeb (výrobní podnik), obchodní rozpětí (obchodní podnik), rozdíl mezi úroky (banky)
a) provozní výnosy
b) finanční výnosy- hlavně z finančních investic, cenných papírů, vkladů a účastí
c) mimořádné výnosy- získané mimořádně
Náklady - peněžní částky, které podnik účelně vynaložil za získání výnosů. Rozdíl mezi výnosy a náklady tvoří hospodářský výsledek podniku.
a) běžné provozní náklady
b) odpisy investičního majetku
c) ostatní provozní náklady
d) finanční náklady
e) mimořádné náklady
- náklady skutečně vynaložené, oportunitní náklady
- explicitní náklady- ty, za které podnik platí
- implicitní náklady- nemají formu peněžních výdajů a jsou tudíž obtížně vyčíslitelné, proto používáme oportunitních nákladů
provozní náklady - vynaloženy na získání provozních výnosů
provozní hosp. výsl.+ finanční hosp. výsl.= hospodářský výsledek za běžnou činnnost
Přehled o nákladech a o výnosech podává výkaz zisků a ztrát (výsledkovka)
Výsledovka+ výkaz o cashflow+bilance= základní finanční bilance podniku
Nákladové funkce
Krátkodobé nákladové funkce
- průběh nákladů v krátkém období
- objem výroby je limitován určitou výr. kapacitou
- fixní X variabilní náklady
Dlouhodobé nákladové funkce
- lze měnit všechny výrobní činitele, proto se nepracuje s fixními náklady, ale pouze s průměrnými celkovými a marginálními náklady
- dlouhodobá nákladová fce sestává z částí krátkodobých nákladových funkcí, vyjadřujících průběh nákladů vždy pro ureitý rozsah objemu výroby. V důsledku ekonomie plynoucí ze zvětšování objemu výroby, dlouhodobá nákladová funkce z počátku klesá, od určitého bodu však začne růst v důsledku obtížné koordinace řízení, nadměrného počtu řídících pracovníků apod. Dlouhodobých nákladových funkcí využívají manažeři při rozhodování o velikosti podniku, druhu výrobního zařízení a jeho počtu a výkonu apod.
stanovení náklad. funkcí- klasifikační analýza - roztřídění na variab. a fixní
- regresní a korelační analýza s grafickou metodou
- pro aproximaci nákladová funkce metoda dvou období
- technologická metoda
Kalkulace
l. přímý materiál
2. přímé mzdy
3. ostatní přímé náklady
4. výrobní režie
vlastní náklady výroby
5. správní režie
vlastní náklady výkonu
6. odbytové náklady
úplné vlastní náklady výkonu
7. zisk
výrobní cena
8. obchodní a odbytové přirážky a srážky
prodejní cena
Přímé náklady se kalkulují na základě technickohospodářských norem, nepřímé náklady zúčtovací saybou nebo přirážkou.
Předběžná kalkulace - před zahájením výroby a slouží k limitování nákladů, vytváření tlaku na snižování nákladů
- normová kalkulace- opírá se o konkrétní normy
- propočtová kalkulace- takm, kde normy neexistují nebo nejsou stanoveny
- kalkulace s úplnými náklady- dovádí na výrobek jak přímé, tak i nepřímé náklady, protože nepřímé náklady jsou na výrobek určitým způsobem rozvrhovány, je jejich vypovídací schopnost omezena
- kalkulace s neúpůnými náklady- k výrobku lze přesně přiřadit pouze přímé náklady, zbývající náklady a zisk tvoří tzv. hrubé rozpětí, které- většinou v poměrovém ukazateli HR/cena- slouží k hodnocení rentability výrobků
Výsledná kalkulace- po skončení výroby a odráží skutečný stav
Hospodářský výsledek podniku - rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými nákladů
funkce zisku- a) kritérium pro rozhodování o všech základních otázkách ekonomiky podniku
b) zdroj akumulace- tvorba fin. zdrojů pro další rozvoj podniku
c) základ pro rozdělování čistých důchodů mezi podnik a stát
d) motivační prvek
důležitá veličina poměrových ukazatelů- nákladová rentabilita (zisk/náklady), rentabilita výnosů (zisk/výhosy), rentabilita vlastního kapitálu (zisk/vlastní kapitál), rentabilita podniku (zisk/veškerý účetní kapitál)
- rozdíl mezi účetním a daňovým ziskem
ekonomický zisk= účetní zisk - implicitní náklady
Analýza bodu zvratu
- jaké je minimální množství výroby, které zabezpečí rentabilní výrobu
- jaké je mininální využití výrobní kapacity, pri které není výroba ztrátová
- jako jsou maximální výrobní náklady výrobku aniž by byl ztrátový
- při jakém objemu výroby dosahuje podnik maximálního zisku
T= p. q
N=FN+b.q
Z=T-N
je-li T=N
p.q=FN+b.q pak
rozdíl p-b (rozdíl mezi cenou a variabilními níklady) je příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku (PU) a v praxi se nazývá hrubé rozpětí, které je rozdílem ceny a přímých nákladů
LINEÁRNÍ NÁKLADY
Bod zvratu pri měnící se ceně a nelineárních nákladech
maximální zisk- v bodě, kdy se marginální tržby rovnají marginálním nákladům
Výnosy - peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě
- zejména- tržby za prodej vlastních výrobků a služeb (výrobní podnik), obchodní rozpětí (obchodní podnik), rozdíl mezi úroky (banky)
a) provozní výnosy
b) finanční výnosy- hlavně z finančních investic, cenných papírů, vkladů a účastí
c) mimořádné výnosy- získané mimořádně
Náklady - peněžní částky, které podnik účelně vynaložil za získání výnosů. Rozdíl mezi výnosy a náklady tvoří hospodářský výsledek podniku.
a) běžné provozní náklady
b) odpisy investičního majetku
c) ostatní provozní náklady
d) finanční náklady
e) mimořádné náklady
- náklady skutečně vynaložené, oportunitní náklady
- explicitní náklady- ty, za které podnik platí
- implicitní náklady- nemají formu peněžních výdajů a jsou tudíž obtížně vyčíslitelné, proto používáme oportunitních nákladů
provozní náklady - vynaloženy na získání provozních výnosů
provozní hosp. výsl.+ finanční hosp. výsl.= hospodářský výsledek za běžnou činnnost
Přehled o nákladech a o výnosech podává výkaz zisků a ztrát (výsledkovka)
Výsledovka+ výkaz o cashflow+bilance= základní finanční bilance podniku
Nákladové funkce
Krátkodobé nákladové funkce
- průběh nákladů v krátkém období
- objem výroby je limitován určitou výr. kapacitou
- fixní X variabilní náklady
Dlouhodobé nákladové funkce
- lze měnit všechny výrobní činitele, proto se nepracuje s fixními náklady, ale pouze s průměrnými celkovými a marginálními náklady
- dlouhodobá nákladová fce sestává z částí krátkodobých nákladových funkcí, vyjadřujících průběh nákladů vždy pro ureitý rozsah objemu výroby. V důsledku ekonomie plynoucí ze zvětšování objemu výroby, dlouhodobá nákladová funkce z počátku klesá, od určitého bodu však začne růst v důsledku obtížné koordinace řízení, nadměrného počtu řídících pracovníků apod. Dlouhodobých nákladových funkcí využívají manažeři při rozhodování o velikosti podniku, druhu výrobního zařízení a jeho počtu a výkonu apod.
stanovení náklad. funkcí- klasifikační analýza - roztřídění na variab. a fixní
- regresní a korelační analýza s grafickou metodou
- pro aproximaci nákladová funkce metoda dvou období
- technologická metoda
Kalkulace
l. přímý materiál
2. přímé mzdy
3. ostatní přímé náklady
4. výrobní režie
vlastní náklady výroby
5. správní režie
vlastní náklady výkonu
6. odbytové náklady
úplné vlastní náklady výkonu
7. zisk
výrobní cena
8. obchodní a odbytové přirážky a srážky
prodejní cena
Přímé náklady se kalkulují na základě technickohospodářských norem, nepřímé náklady zúčtovací saybou nebo přirážkou.
Předběžná kalkulace - před zahájením výroby a slouží k limitování nákladů, vytváření tlaku na snižování nákladů
- normová kalkulace- opírá se o konkrétní normy
- propočtová kalkulace- takm, kde normy neexistují nebo nejsou stanoveny
- kalkulace s úplnými náklady- dovádí na výrobek jak přímé, tak i nepřímé náklady, protože nepřímé náklady jsou na výrobek určitým způsobem rozvrhovány, je jejich vypovídací schopnost omezena
- kalkulace s neúpůnými náklady- k výrobku lze přesně přiřadit pouze přímé náklady, zbývající náklady a zisk tvoří tzv. hrubé rozpětí, které- většinou v poměrovém ukazateli HR/cena- slouží k hodnocení rentability výrobků
Výsledná kalkulace- po skončení výroby a odráží skutečný stav
Hospodářský výsledek podniku - rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými nákladů
funkce zisku- a) kritérium pro rozhodování o všech základních otázkách ekonomiky podniku
b) zdroj akumulace- tvorba fin. zdrojů pro další rozvoj podniku
c) základ pro rozdělování čistých důchodů mezi podnik a stát
d) motivační prvek
důležitá veličina poměrových ukazatelů- nákladová rentabilita (zisk/náklady), rentabilita výnosů (zisk/výhosy), rentabilita vlastního kapitálu (zisk/vlastní kapitál), rentabilita podniku (zisk/veškerý účetní kapitál)
- rozdíl mezi účetním a daňovým ziskem
ekonomický zisk= účetní zisk - implicitní náklady
Analýza bodu zvratu
- jaké je minimální množství výroby, které zabezpečí rentabilní výrobu
- jaké je mininální využití výrobní kapacity, pri které není výroba ztrátová
- jako jsou maximální výrobní náklady výrobku aniž by byl ztrátový
- při jakém objemu výroby dosahuje podnik maximálního zisku
T= p. q
N=FN+b.q
Z=T-N
je-li T=N
p.q=FN+b.q pak
rozdíl p-b (rozdíl mezi cenou a variabilními níklady) je příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku (PU) a v praxi se nazývá hrubé rozpětí, které je rozdílem ceny a přímých nákladů
LINEÁRNÍ NÁKLADY
Bod zvratu pri měnící se ceně a nelineárních nákladech
maximální zisk- v bodě, kdy se marginální tržby rovnají marginálním nákladům
2) Přednáška: Ekonomické aspekty jakosti Kč
Ekonomické aspekty jakosti Kč
Proč je měříme?
- abychom mohli jakost neustále zvyšovat
- výrobek je třeba vylepšovat tak, aby co nejlépe splňoval požadavky spotřebitele
- náklady z nedisponibility – kdy je výrobek neschopný provozu = prostoje, náklady na zavedení náhradního scénáře, apod.
- efekty u výrobce:
- zvýšení jakosti - snížení nákladů : úspory materiálu, energií, lépe využitý strojový čas, pracovní doba, zvýšení zisku při neměnné ceně
- efekty u zákazníka:
- za stejnou cenu získá jakostnější výrobek
- snížení nákladů na provoz, údržbu a opravy
- snížení ztrát z nedisponibility, ze zmetků
- neshodný výrobek: neodpovídá normám, ale lze jej opravit
- zmetek – je vyhozen nebo jde na recyklaci
- národohospodářská oblast: dojde k vyššímu využití energetických zdrojů
- tři základní činnosti ekonomických jakostí:
• monitoring nákladů
• monitoring přínosů
• tvorba cen
- monitoring nákladů:
- lze zjistit velikost ztrát z nedostatků, oblasti celkových nákladů, ukazatele účinnosti systému jakosti
- monitoring efektů:
- vliv jakosti na výsledky podnikání (výši zisku, tržby, náklady, ukazatele rentability)
- přínosy lze kvantifikovat
- lze nalézt výkony, které jsou nositeli prosperity
- vhodná základna pro tvorbu cen
- určit optimální hladinu jakosti (konflikt mezi cenou a jakostí)
Monitoring nákladů
Výrobce:
dle Evropské organizace
náklady = výdaje vynaložené výrobcem a spojené s prevencí, hodnocením a vadami,
aby bylo dosaženo požadavků jakosti v průběhu marketingového vývoje,
zásobování, výroby, instalace a užití
Modely: PAF, procesních nákladů, Taguchiho ztrátová funkce
PAF – náklady jsou seřazeny do skupin:
1.) náklady na interní vady
- náklady způsobené neshodnými či zmetkovými výkony, zachycené přímo u výrobce (i chybná rozhodnutí)
2.) náklady na externí vady
- zachyceny až zákazníkem v době užívání výrobku (odstranění je dražší) vyplatí se náklady na kontrolu a prevenci
3.) náklady na hodnocení
4.) náklady na prevenci
- měly by vykazovat stálý růst
- při zavádění je třeba definovat náklady na jakost – nejen zjevné, ale i skryté, zejména v režijních nákladech
- je nutné odhalovat chyby a omyly – dobré je zrušit sankce, aby se na ně přišlo
- analýza stavu evidence položek
- nutné posoudit, zda současný způsob evidence je vhodný nebo je nutné jej přepracovat. Údaje získané je třeba využívat!
Model procesních nákladů
- náklady se sledují dle procesů
- proces = soubor činností transformujících hmotné či informační vstupy na výstupy
- dva typy nákladů:
1.) na shodu
- je nutné je vynaložit, aby daný proces proběhl napoprvé správně, a to s takovými ukazateli, které jsou pro nás přijatelné (náš standard)
2.) na neshodu
- veškeré náklady, které překračují náklady na shodu
- je nutné sledovat jejich výši i strukturu dekompozice na úrovně řízení, organizační jednotky a jednotlivá pracoviště
- úkol nákladového controllingu
- nároky: informační technologie
lidi – školení
kvalitně zpracované vnitropodnikové normy (popisy procesů a
pracovních míst)
- soustředí se na všechny skupiny nákladů, které v organizaci vznikají
- harmonogram zavádění:
1.) zvolíme zkušební proces – musí být dobře zvládnutý z hlediska ekonomického, lidského i technologického
2.) proces je třeba detailně popsat
3.) jednoznačně určit vstupy do procesu (i kdo je dodává)
4.) určit výstupy procesu
5.) kdo je zákazníkem
6.) identifikace zdrojů (výrobní faktory, které se v procesu nespotřebovávají) a regulátorů (mezinárodní úmluvy, legislativní rámec), náklady na shodu a neshodu
- definice nákladů na shodu není nikdy definitivní, je třeba ji spolu s měnícími se podmínkami předělávat
Taguchiho ztrátová funkce
- na základě praktických zkušeností
L =
náklady na jakost/1 výrobek
A … ztráta při překročení tolerance d B … cena kontroly výrobku
n … kontrolní interval u … průměrný počet výrobků mezi
d … funkční tolerance (+,– odchylky kontrolami
od ideální hodnoty T) v rámci D … výrobní tolerance = vnitropodnikové
těchto mezí je výrobek dobrý zpřísnění tolerance
z … počet výrobků zhotovených Sm … směrodatná odchylka při kontrole
během kontroly měření
c … cena opravy stroje n =
D =
Monitoring nákladů zákazníka
- náklady na životní cyklus – pořizovací náklady, náklady na údržbu, likvidaci, náklady z nedisponibility
- náklady na zaběhnutí stroje, na výcvik personálu, náklady na seřizování, čištění stroje
- náhrada:
- odstranění škod na zdraví obyvatel, na ŽP, stavba ekologických zařízení, na obnovu budov, na preventivní opatření
- zjišťování efektu: sociální, výrobně-technické, uživatelské
- produktivita přidané hodnoty = (Vp – Vsd) / (Vsc + NIE)
- celkový uživatelský efekt:
Eu =
N …celkový počet uživatelů
M … suma efektů
T … doba, po kterou užíváme výrobek s vyšší jakostí
- rentabilita výrobku
R = EUR /C
EUR … průměrný roční efekt z užívání jakostnějšího výrobku
C … pořizovací cena
- koeficient uživatelské efektivity
KUE = EUi / NZC
NZC … náklady na životní cyklus výrobku
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Proč je měříme?
- abychom mohli jakost neustále zvyšovat
- výrobek je třeba vylepšovat tak, aby co nejlépe splňoval požadavky spotřebitele
- náklady z nedisponibility – kdy je výrobek neschopný provozu = prostoje, náklady na zavedení náhradního scénáře, apod.
- efekty u výrobce:
- zvýšení jakosti - snížení nákladů : úspory materiálu, energií, lépe využitý strojový čas, pracovní doba, zvýšení zisku při neměnné ceně
- efekty u zákazníka:
- za stejnou cenu získá jakostnější výrobek
- snížení nákladů na provoz, údržbu a opravy
- snížení ztrát z nedisponibility, ze zmetků
- neshodný výrobek: neodpovídá normám, ale lze jej opravit
- zmetek – je vyhozen nebo jde na recyklaci
- národohospodářská oblast: dojde k vyššímu využití energetických zdrojů
- tři základní činnosti ekonomických jakostí:
• monitoring nákladů
• monitoring přínosů
• tvorba cen
- monitoring nákladů:
- lze zjistit velikost ztrát z nedostatků, oblasti celkových nákladů, ukazatele účinnosti systému jakosti
- monitoring efektů:
- vliv jakosti na výsledky podnikání (výši zisku, tržby, náklady, ukazatele rentability)
- přínosy lze kvantifikovat
- lze nalézt výkony, které jsou nositeli prosperity
- vhodná základna pro tvorbu cen
- určit optimální hladinu jakosti (konflikt mezi cenou a jakostí)
Monitoring nákladů
Výrobce:
dle Evropské organizace
náklady = výdaje vynaložené výrobcem a spojené s prevencí, hodnocením a vadami,
aby bylo dosaženo požadavků jakosti v průběhu marketingového vývoje,
zásobování, výroby, instalace a užití
Modely: PAF, procesních nákladů, Taguchiho ztrátová funkce
PAF – náklady jsou seřazeny do skupin:
1.) náklady na interní vady
- náklady způsobené neshodnými či zmetkovými výkony, zachycené přímo u výrobce (i chybná rozhodnutí)
2.) náklady na externí vady
- zachyceny až zákazníkem v době užívání výrobku (odstranění je dražší) vyplatí se náklady na kontrolu a prevenci
3.) náklady na hodnocení
4.) náklady na prevenci
- měly by vykazovat stálý růst
- při zavádění je třeba definovat náklady na jakost – nejen zjevné, ale i skryté, zejména v režijních nákladech
- je nutné odhalovat chyby a omyly – dobré je zrušit sankce, aby se na ně přišlo
- analýza stavu evidence položek
- nutné posoudit, zda současný způsob evidence je vhodný nebo je nutné jej přepracovat. Údaje získané je třeba využívat!
Model procesních nákladů
- náklady se sledují dle procesů
- proces = soubor činností transformujících hmotné či informační vstupy na výstupy
- dva typy nákladů:
1.) na shodu
- je nutné je vynaložit, aby daný proces proběhl napoprvé správně, a to s takovými ukazateli, které jsou pro nás přijatelné (náš standard)
2.) na neshodu
- veškeré náklady, které překračují náklady na shodu
- je nutné sledovat jejich výši i strukturu dekompozice na úrovně řízení, organizační jednotky a jednotlivá pracoviště
- úkol nákladového controllingu
- nároky: informační technologie
lidi – školení
kvalitně zpracované vnitropodnikové normy (popisy procesů a
pracovních míst)
- soustředí se na všechny skupiny nákladů, které v organizaci vznikají
- harmonogram zavádění:
1.) zvolíme zkušební proces – musí být dobře zvládnutý z hlediska ekonomického, lidského i technologického
2.) proces je třeba detailně popsat
3.) jednoznačně určit vstupy do procesu (i kdo je dodává)
4.) určit výstupy procesu
5.) kdo je zákazníkem
6.) identifikace zdrojů (výrobní faktory, které se v procesu nespotřebovávají) a regulátorů (mezinárodní úmluvy, legislativní rámec), náklady na shodu a neshodu
- definice nákladů na shodu není nikdy definitivní, je třeba ji spolu s měnícími se podmínkami předělávat
Taguchiho ztrátová funkce
- na základě praktických zkušeností
L =
náklady na jakost/1 výrobek
A … ztráta při překročení tolerance d B … cena kontroly výrobku
n … kontrolní interval u … průměrný počet výrobků mezi
d … funkční tolerance (+,– odchylky kontrolami
od ideální hodnoty T) v rámci D … výrobní tolerance = vnitropodnikové
těchto mezí je výrobek dobrý zpřísnění tolerance
z … počet výrobků zhotovených Sm … směrodatná odchylka při kontrole
během kontroly měření
c … cena opravy stroje n =
D =
Monitoring nákladů zákazníka
- náklady na životní cyklus – pořizovací náklady, náklady na údržbu, likvidaci, náklady z nedisponibility
- náklady na zaběhnutí stroje, na výcvik personálu, náklady na seřizování, čištění stroje
- náhrada:
- odstranění škod na zdraví obyvatel, na ŽP, stavba ekologických zařízení, na obnovu budov, na preventivní opatření
- zjišťování efektu: sociální, výrobně-technické, uživatelské
- produktivita přidané hodnoty = (Vp – Vsd) / (Vsc + NIE)
- celkový uživatelský efekt:
Eu =
N …celkový počet uživatelů
M … suma efektů
T … doba, po kterou užíváme výrobek s vyšší jakostí
- rentabilita výrobku
R = EUR /C
EUR … průměrný roční efekt z užívání jakostnějšího výrobku
C … pořizovací cena
- koeficient uživatelské efektivity
KUE = EUi / NZC
NZC … náklady na životní cyklus výrobku
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)