Lokalita: RTUŤOVÉ DOLY V IDRIJI
- r.1550 byl otevřen nejstarší vchod do dolu Antonijev rov – horníci zpočátku kutali ve slabě zrudněné karbonské jílové břidlice (obsah rtuti byl 0,3 – 1,5%)
- později narazili na cinabaritovou rudu v hloubce 42 metrů
- v 16. století většina rudy se vyvážela a sloužila k amalgamaci zlatonosné rudy
- v 17. století se vytěžilo nejvíce tun za rok – 250 tun rudy
- horníci umírali velmi mladí (20 – 25 let) po třech letech strávených v dolech, ženy (převažovaly vdovy) se živily paličkováním krajek
- vrtání nebezpečné pro zdraví- v rudě hodně křemene-zapíchnutí do stěn plic-nemoc silikóza
- v 18. století byla vykopána Terezina šachta, poté ještě další dvě
- na přelomu 18. a 19. století pracovalo v dole asi 1350 horníků a těžilo se asi 600 – 700 tun rtuti ročně
- začátkem 19. století těžba upadla a nový rozkvět začal až na začátku 20. století
(těžilo až 820 tun ročně)
- celkovým množstvím vytěžené rudy patří idrijské rtuťové doly historicky na druhé místo ve světě (1. španělský Almaden) – za 500 let se vytěžilo 144 000 tun rudy
- od poloviny 80. let 20. století klesá poptávka po rtuti a v roce 1987 jsou doly postupně uzavřeny
- dnes probíhá asanace podzemí a doly jsou od 22.6.1995 muzeem těžby rtuti
- 1.patro budovy se používalo pro horníky jako nemocnice, později ubytovna
- v přízemí registrace, čtení písma (kaple sv. Trojice), a pak 1000 schodů do podzemí
a) geologie
idrijský rudní revír je tvořen nahoře ležícími nepropustnými staršími horninami (karbonské jílové břidlice s čočkami pískovců, svrchně perskými dolomity, klastickými a pyroklastickými sedimenty)
v podloží jsou mladší svrchně triasové vrstvy, křídové vápence a eocénní sedimenty
charakteristickými odrůdami rtuťových rud s místními názvy a obsahem až 78% Hg – jeklanka, jetrenka, opekovka, korálová ruda a Karoli ruda
délka zrudněné zóny je asi 1500 m, šířka 300 – 600 m, hloubka 450 m, je v ní asi 156 známých rudních těles
délka chodeb v několika patrech je asi 120 km
Žádné komentáře:
Okomentovat