V Evropě, kde převládají naleziště fosfornatých železných rud, se konvertorová ocel vyrábí výhradně thomasováním (zásaditě).
Největší předností výroby oceli v konvertorech je velká produktivita těchto agregátů (větší než martinské pece). Náklady na zkujňování surového železa v konvertorech jsou menší než v martinských pecích (je zapotřebí menší množství technologického paliva).
Výroba oceli v konvertorech byla brzděna tím, že jakost vyrobených ocelí byla horší než než jakost ocelí vyrobených v martinských pecích.
Obyčejné konvertorové oceli mají větší obsah dusíku, kyslíku a fosforu.
Další nevýhodou obyčejných konvertorových pochodů je větší zatížitelnost na složení surového železa a nemožnost zpracovat větší množství ocelového odpadu.
V klasickém konvertoru se nedá vyrobit slitinová ocel.
Výše uvedené nevýhody byly odstraněny novými konvertorovými pochody, založenými na použití kyslíku, to umožňuje vyrobit ocel, jejíž jakost se rovná jakosti oceli z martinské pece.
Při nahrazení dmýchaného vzduchu kyslíkem je možno zvětšit vsázku ocelového odpadu a zkujňovat surová železa jakéhokoli složení, tím se značně rozšířila surovinová základna pro hutnictví.
Žádné komentáře:
Okomentovat