4. Středověká literatura v Evropě
Křesťanství a jeho ideologie
- ve 4. století od doby vlády císaře Konstantina křesťanství státně uznávaným náboženstvím, přestalo být jen záležitostí chudiny
- brzy potom vytvoření dvou oblastí křesťanského světa - východní (byzantská) - vlivy pozdní řecké vzdělanosti
- západní (římská) - vliv vzdělanosti latinské
- západní - i když dogmatická věrouka bylo životnější a schopné proměn; přizpůsobilo se světské moci, ale dovedlo se od ní emancipovat; římští biskupové, zprvu zcela závislí na světské vládě se za slábnoucí mocí západořímské říše začali považovat za vládce křesťanského světa (v titulu papeže)
- východní - podřízena panovníkovi, ustrnula ve vývoji
Křesťanská nauka
- představa o Bohu a posmrtném životě, názor na uspořádání lidské společnosti
- řád je dán Bohem - je proto nezměnitelný a člověk se mu musí podřídit
- společnost je rozdělena na trojí lid: duchovní, pány, poddané
- narodil-li se kdo v chudobě, je to vůle boží a za pozemské strádání ho čeká odměna po smrti
- pěstovala v člověku přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli x řecký člověk se oprošťoval od strachu a závislosti na bozích
- smysl života je dán vztahem člověka k Bohu
- náboženské hodnoty (mimo pozemský svět) stojí na předním místě
- vztah k pozemskému osobnímu štěstí je pomíjivý
- ideálem raného křesťanství - mučedník za víru nebo poustevník - ztělesňují odklon od života, vyplývající z představ o marnosti světa
- do náboženských přestav pronikají názory světských vrstev - do umění a literatury, existuje i proud- pojímá humorně náboženské motivy - Román o lišákovi - satira na rytířství, církev a její představitele
- odpor proti prvokřesťanskému odříkání života, církev nucena slevovat z asketických ideálů - zřetelně je to vidět na vývoji legendy o svatých - stále více psána zábavnou četbou
- křesťanství oslabilo vliv antiky, raně feudální literatura tady začínala jakoby od začátku, zprvu byla převážně náboženská a měla složit věroučným a církevním účelům, jádrem byla bible (SZ - soubor židovského (hebrejského ) písemnictví, NZ - křesťanská část bible; od 2. století vznik parafrází žalmů, hymnů - duchovní písně, výpravné celky jako předchůdci legend; Legendy= doporučená zbožná čtení, původně úzké poslání - předčítány věřícím v kostele, jejich pramenem Kristův život a životy mučedníků a světců; nejstarší legendy se držely biblického textu, básnicky jej obměňovaly; později se sahalo k apokryfům=utajeným spisům, které nepřišly do Bible, např. Nikodémovo evangelium, podle něj legendy o rytířích svatého Grálu, kde uchovávají krev Krista, kterou zachytil do misky Josef z Arimatie)
- písně, modlitby, od 10. století náboženské drama vycházející z církevních obřadů, bez souvislosti s antickým dramatem, vzniklo z liturgických textů, zejména z textů o Kristově utrpení a zmrtvýchvstání
- náboženské hry se rozlišují na mysterie=hry o Kristově utrpení, pašijové hry a mirakula=zázračné hry
- sotie=středověké drama v podstatě karnevalové hry se světskou tématikou, ostře satiricky zaměřené proti sociálním poměrům i církvi
Žádné komentáře:
Okomentovat